Hanna

Audiovizuální puntičkář Joe „nahoru dolů“ Wright přihodil přírůstek do rodiny hrdinek-zabijáků a pořádně pod ním zatopil. I když je zápletka poměrně chatrná, Wright na plátno dostal takové zvláštní kouzlo. Hannu totiž nejprve sledujeme během jejího nelehkého dospívání, kdy na ní otec několikrát nečekaně vyskočí s bouchačkou v ruce, nikoliv proto, aby jí ustřelil hlavu, ale aby ji zocelil k tomu, co ji čeká. To už je ale nevinná dívka rázem v divoké civilizaci, kterou předtím nepoznala, kope dotěrné zabijáky, poznává úskalí dospívání a u toho všeho proudí elektronická hudba. Wright prostě exhibuje, ne každému to sedne, zvlášť, když střídá situace s obrovskou rychlostí. Technicky je opět výtečný, režijně taky. Herecky pak vyčnívá zejména čím dál tím víc zajímavější Saoirse Ronan, Cate naopak role agentek moc nejdou. Mainstreamová tajenka bez většího překvapení... ale luštění jsem si i tak na slabší čtyři hvězdy užil!! (08.09.2011)

Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře. (24.06.2011)

Hubená blondýnka Hanna i přes své nevinné vzezření likviduje agenty CIA od Antarktidy po Maroko. A zatímco podniká svůj road trip přes severní polokouli, já myšlenkami brousím hlavně po dvou bodech, které v ději netrpělivě očekávám: a) nějaké hlubší ohlédnutí do minulosti, které by vysvětlilo pozadí celého příběhu a vztahy mezi postavami, b) závěr, který by mi objasnil, kam vlastně celý Hannin život směřuje. Ani jednoho jsem se ve dvou hodinách nedočkala. Pokud toužíte po netradičním, chladném a emočně odtažitém filmu plném mnoha zajímavých detailů, jste na správné adrese. Čekáte-li krom porcování zvířat a podřezávání lidí i děj a logiku, hledejte dále. (16.05.2011)

Dětská verze Agenta bez minulosti. ______ Film se určitě nabízí číst jako podobenství o stavu společnosti, v níž došlo k rozpadu tradičních hodnot a děti má smysl "dělat" jen vylepšené, upgradované, aby k něčemu byly, protože jinak je to hrozná otrava, stojí to peníze a čas a kdo by se taky o to staral, když úplná rodina prakticky neexistuje. Jenže jak už to tak v sociálním a genetickém inženýrství chodí, pokus lidstva o fušování Bohu do práce se obrací proti němu samotnému, a Hanna je tak v tomhle ohledu roztomile brutální revenge movie. Konflikt přetechnizované, dekadentní společnosti s něčím čistým a nepoznamenaným je v několika momentech hezky a neotřele ztvárněný - například ta scéna v hotelovém pokoji skvěle zprostředkovává pocit zmatku a zahlcení, který vyvolá náhlý kontakt s přístroji poháněnou civilizací, a v rozpravě Hanny a Sophie nad povahou přátelství nelze nezachytit vliv sociálních sítí, díky kterým je nám divné a podezřelé, že by náš "přítel" před námi nějaká osobní data zatajoval. Z tohoto pohledu je trochu škoda, že film se v závěru definitivně odhalí jako "pouhá" svérázná aktualizace pohádky bratří Grimmů a tenhle širší podtext nijak dál nerozvádí. ______ Formálně je Hanna originální a do detailů promyšlená, ale paradoxně mám pocit, že ona snaha jít proti konvencím a obohacovat žánrový film o nezávislé/umělecké prvky, jí nakonec trochu škodí. Jednotlivé pasáže jsou samy o sobě skvostné, o propojení a dokonalé synchronizaci hudby/zvuku s obrazem by se dalo psát hodiny, ale jako celek to bohužel nepůsobí úplně soudržně. Hanna je bezpochyby talentované a všestranné mladé děvče - chytré, vtipné, dětsky hravé...od každého trochu. Mám ale pocit, že se tu maličko mrhá potenciálem a celkem mě to mrzí. (23.06.2011)

Strašně divný film. Po celou dobu jsem nevěděla, co si mám vlastně myslet. Joe Wright potřebuje velké příběhy, on je totiž neuvěřitelný vizuální režisér a v každém svém záběru chce mít velkolepost a jistou umělečnost. Co si na něm cením nejvíc je to, že si vytváří svůj osobitý styl, nikoho nekopíruje a snaží se o originalitu, tento příběh mu dovolil i trochu experimentovat. Snímek je vážně zajímavě natočen. Vizuální stránka filmu je tedy celkem dobrá, ale co ten scénář? Ve filmu bylo několik míst, které byly tak strašně podivné, ani to neumím popsat. Já prostě Hannu beru jako takový pokus Joea o něco jiného, aby zjistil, jestli zvládne skvěle natočit i jiné filmy, než dobová dramata (a věřím, že s pořádným scénářem v ruce to zvládne). Tak a teď konec zkoušek a prosila bych další adaptaci knižního románu. Ano, jak já se těším na podzim roku 2012 a Wrightovu Annu Kareninu. A jen dodatek, myslím, že ze Saoirse Ronan nám roste příští herecká hvězda. (07.06.2011)