Hanna

Dětská verze Agenta bez minulosti. ______ Film se určitě nabízí číst jako podobenství o stavu společnosti, v níž došlo k rozpadu tradičních hodnot a děti má smysl "dělat" jen vylepšené, upgradované, aby k něčemu byly, protože jinak je to hrozná otrava, stojí to peníze a čas a kdo by se taky o to staral, když úplná rodina prakticky neexistuje. Jenže jak už to tak v sociálním a genetickém inženýrství chodí, pokus lidstva o fušování Bohu do práce se obrací proti němu samotnému, a Hanna je tak v tomhle ohledu roztomile brutální revenge movie. Konflikt přetechnizované, dekadentní společnosti s něčím čistým a nepoznamenaným je v několika momentech hezky a neotřele ztvárněný - například ta scéna v hotelovém pokoji skvěle zprostředkovává pocit zmatku a zahlcení, který vyvolá náhlý kontakt s přístroji poháněnou civilizací, a v rozpravě Hanny a Sophie nad povahou přátelství nelze nezachytit vliv sociálních sítí, díky kterým je nám divné a podezřelé, že by náš "přítel" před námi nějaká osobní data zatajoval. Z tohoto pohledu je trochu škoda, že film se v závěru definitivně odhalí jako "pouhá" svérázná aktualizace pohádky bratří Grimmů a tenhle širší podtext nijak dál nerozvádí. ______ Formálně je Hanna originální a do detailů promyšlená, ale paradoxně mám pocit, že ona snaha jít proti konvencím a obohacovat žánrový film o nezávislé/umělecké prvky, jí nakonec trochu škodí. Jednotlivé pasáže jsou samy o sobě skvostné, o propojení a dokonalé synchronizaci hudby/zvuku s obrazem by se dalo psát hodiny, ale jako celek to bohužel nepůsobí úplně soudržně. Hanna je bezpochyby talentované a všestranné mladé děvče - chytré, vtipné, dětsky hravé...od každého trochu. Mám ale pocit, že se tu maličko mrhá potenciálem a celkem mě to mrzí. (23.06.2011)

Cha, jak se Eric slíkne do podvlíkaček, dá zada na batoh, přeplave severní moře a hned jak vyjde z moře na břeh zmlátí dva fízly jak kdyby místo plavání pozoroval babočku obecnou mě dostalo. To já, když v pátek ráno skočím v Lisabonu do Atlantiku a vyplavu v pátek večer v přístavu na Miami, abych strávil víkend pod floridským sluníčkem pozorováním prdelatejch američanek, mám sotva sílu, abych si nasadil kolečkový brusle a dosprintoval na 120km vzdálenou beach. A taky by mě zajímalo kolik stomatologů z deseti doporučuje čistění zubů na Cate ? Samotná pointa filmu mě přišla celkem nedotažená. Nejvíc bodů u mě získaly akční scény, ty jsou nadpozemský, třeba naháněčka mezi kontajnery v kombinaci s hudbou, vyžene z úst "olé" nejednomu fanouškovi akčních filmů. Sice to místy vypadalo, jako kdyby ve filmu pořádali party strejda nesmysl a tetička blbost, ale za tu akční originalitu, obrazovou nápaditost a netřeslavou kameru při fightech si film zaslouží tři hvězdnatý. (12.07.2011)

Úvodní ukázka lovu vysoké po vzoru domorodých lovců nabudila má očekávání, ale už následující scény, kde Hanička poprvé předvádí své vražedné schopnosti, na mě zapůsobily jako studená sprcha a poté, co Hanka zmasakrovala početné osazenstvo supertajné vojenské základny plné elitních agentů, můj zájem klesl podobně jako rtuť teploměru vloženého do mrazáku. Artový nebo aspoň alternativně se tvářící film nedělá záměr ani obsazení. Ano, Saoirse Ronan a Cate Blanchett patří v rámci své herecké generace do první ligy. Jenže co dál? Obsah je stejně pitomý jako nespočet jiných akčních kousků vyráběných ryze z komerčních důvodů. Nenacházím tam nic neotřelého, inteligentního, pointa je jak z céčkového sci-fi a některé postavy, jako je albínský zabiják, odsouvají Haničku do oblasti suterénu ryzího braku. Na parodii se to zjevně bere příliš vážně a jestli se Wright pokusil vybočit ze zajetých žánrových kolejí, zoufale se mu to nepovedlo. Soderbergh se ve Zkratu dostal mnohem dál, a přitom i on zůstal jen na půli cesty. Abych bral film vážně, musí mít hlavu a patu jak námět, tak i děj - a v tom Hanna prohrává na celé čáře a jen mi potvrdila mé předsudky, které k akčnímu žánru chovám. Takže jí posílám kategorický odpad. Lituju, Ronan, někdy příště. Celkový dojem: 10 % za obě herečky. (04.10.2015)

Sometimes Children Are Bad People Too! Wright se nečekaně vytasil s (filmovou) definicí kruhem. I přes to je ale Hanna podívanou ďábelsky dokonalou v detailech a tam, kde už obraz nestačí přichází ke slovu kombinace zvuků s dechberoucími tóny vyjadřující pocity Chemických brášků. Pudové, chladnokrevné, dravé a syrové do morku kostí, ale jelikož Hanna pokaždé mine srdeční sval, těžko jí lze milovat, byť si nějaký ten obdiv s odstupem času zaslouží. Započaté a ukončené v dokonalém kruhu, který však nenabízí žádný smířlivý konec s neskutečně zajímavou hrdinkou, jejíž loutkovodič selhává při dokreslování jejího nitra. Hanna! (05.06.2011)

[IFF 2011, Bratislava] Substrát Grimmovcov rajcovne rozvedený skrz kinetické hrátky chlapáckych šarvátok do priamočiareho, ale aj fiškálsky koordinovaného dievčenského šprintu za vlastním vykúpením. Na správnom mieste a so "zakázanými" ingredienciami počatý experiment ktorý cez pubertálneho anjela lietajúceho mimo zákony univerza približuje bežnú žánrovú sekačku k nepredstieranému umeniu a nebrzdí ho ani ono opomínané elementárne jadro, pretože vedúci projektu dobre vie ako s ním nakladať. O koho ide? O Prometea Wrighta, ktorý "Hannu" okrídľuje tým, že jej neurčuje takmer žiadne hranice a svätí ju limitne vymakanými vlohami. Racionalita je pre teraz hluchá/slepá, počujem/vidím len kreativitu a tá mi konkrétne tu úplne postačuje-je nepoškvrnená. Edgard má u mňa velikánske plus lebo ľúbí presne to, čo ja-brak, art a chemické reakcie... "So, here we go." (14.11.2011)