Kvůli mně přestane (E08)

Dcera alkoholika je citlivá na pití. Shodou okolností ale musí řešit život s pijanem, který má posezení s kamarády z mokré čtvrti rád. Všichni se snaží, ale snad nikdo není šťastný. Hezký příběh jako že života okořenili city Galatíková s Haničincem, roztomilostí Augusta, ale v malé roli všechny převálcoval Teplý. (11.12.2021)

Celkem věrně zachyceny počátky alkoholismu u 18letého Jardy. Jeho milá Martina má ale otce těžkého alkoholika, tak je na každé Jardovo pití velmi alergická. Následují sliby, sliby a sliby a Jarda pořád selhává. Do věci se vloží jeho rodiče, kteří se ho snaží zachránit všemi možnými způsoby. Po dobrém i po zlém. Jenže Jarda má kamarády z práce, a na těch mu záleží mnohem víc. (04.05.2020)

Tato legendární inscenace je pro mě to nejvtipnější, nejneuvěřitelnější a nejzběsilejší ztvárnění mezilidských vztahů, co jsem v poslední době viděl. Věru nevím, co vyzdvihnout nejdřív. Snad příběh Jardy, kterej je pokládanej za alkoholika a je vláčen po psychiatrech poté, co má za sebou teprve pár návštěv hospody. Z jiného světa je i Cibulková, která se rozbrečí pokaždé, když si Jarda dá pivo a nakonec před ním proto zatají i jejich děcko. Nezklamal ani mistr normalizačních telenovel Haničinec, kterej zas jen někde bezradně postával v trenkách a jednou se směšně pustil pěstičkama do Jardy (takhle se podle mě perou buzíci) s komentářem: "Tumáš, tumáš, tumáš". Největší radost mi udělal ve své mikroroli Jan Přeučil, protože jeho přehazovačka je vyloženě mistrovský dílo a jeho patetický výkon v roli adiktologa byl skutečně neuvěřitelnej. Jediný, kdo skutečně hrál excelentně, byl Jan Teplý, který sehrál ožralýho tak výtečně, že nejspíš musel být sám alkáč. Jinak neskutečný byli taky Jardovo hospodský kumpáni v čele s homokládou Vítkem, kterej zcela vážně poté, co jim Jarda představí svoji snoubenku, jí oznámí něco jako: "Až budete někdy sama, ozvěte se, já bych se zastavil." (23.12.2011)

Jeden z mnoha filmů o "démonu" alkoholu strašně sráží poněkud neuvěřitelný chování naprostý většiny postav. A taky některý situace jsou vyhnaný úplně do extrému. Se skutečnym životem tohle nemá moc společnýho. Týpek požádá buchtu o ruku a když si na oslavu naleje druhýho panáka, tak ona na něj už kouká, jak kdyby si před ní šlehnul herák. A u pátý skleničky se hystericky rozbrečí a je jí okamžitě jasný, že je to alkoholik a vostře mu nadiktuje, že už nikdy v životě si nesmí dát ani kapku alkoholu, jinak bude konec. A ten blbec jí to samozřejmě slíbí. Já bych s takovou krávou vyrazil dveře. Jinak celý je to o tom, že týpek se občas napije, jeho buchta ho pokaždý nachytá a dá mu kopačky. Týpek a jeho rodiče jí jdou potom překecávat, že už se víckrát alkoholu ani nedotkne, ona mu odpustí a za chvilku se to opakuje znova a znova a znova a bohužel to ani nemá žádnej pořádnej konec... Jinak Karel Roden měl odkoukat od Jana Teplýho, jak má zahrát někoho pod vlivem. Když Roden hrál vožralýho, tak to vypadalo, jak když vožralej hraje střízlivýho. Ale s ohledem na to, že to byl Rodenův debut, tak se celkově se svou rolí vypořádal se ctí. Stejně tak i Vilma Cibulková. Z ostatních herců mě zaujal jenom zmiňovanej Jan Teplý. Ten má sice ve filmu jednu krátkou scénu na začátku a pak jednu krátkou scénu na konci, ale i na tom malym prostoru zahrál asi víc, než všichni ostatní dohromady. Jo a pak mě ještě zaujala Přeučilova epesní přehazovačka. Bych chtěl docela vidět, jak s timhle chodil po ulici, když foukal vítr. (14.12.2011)

Spíše průměrná televizní inscenace se všemi jejími neduhy (statická neinvenční kamera, příšerná mizanscéna, rozvláčný děj, deficit dramatické složky...), ze které ovšem vyčnívá neuvěřitelně přesvědčivě zahraný notorik Jana Teplého, který jakoby před kameru omylem zabloudil z nějaké čtvrté cenové hned vedle místa, kde se natáčelo, tak autentický byl... (24.11.2011)