Tak se ptám
Réžia:
Jiří AdamecScenár:
Otto ZelenkaKamera:
Antonín KovácsHudba:
Jaromír VogelObsahy(1)
Ovdovělá čtyřicetiletá Marie (I. Janžurová) si našla novou lásku a chtěla by se vdát. Jenže její šestnáctiletá dcera Eva (M. Chytilová), jež až chorobně vyžaduje matčinu pozornost, na jejího nového muže Martina Kalába (A. Švehlík) od prvního okamžiku žárlí. Pak ale Eva i Kaláb dostanou žloutenku a matka na doléčení ubytuje muže u sebe doma. Oba jsou najednou uvázáni na lůžko ve společném bytě a mají tak dost času k sobě nalézt cestu. Jsou spolu každý den od sedmi do čtyř a Kaláb má šanci přesvědčit Evu, že její matku má opravdově rád. Podaří se mu to? (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Zajímavá tv inscenace odehrávající se jen v jednom bytě , kde stůně dospívající dcera a matky přítel. A tak mají dost času se nák zblížit. Jenže Eva je proti tomu ,aby si máma našla nového přítele a "nového" otce. On se sice snaží jak může ,ale spíš se jen hádají. Eva přesto chce ,aby tam mámin přítel zůstal nebot se jí ve dvou lépe stůně. Jenže to tak přežene a neunese kritiku mámina přítele a hodně se pohádají a donutího odejít.(Eva by zasloužila přehnout a ....) Což máma sice těžce nese, ale nechá to tak. Poněkud divný konec, čekal jsem lepší happyend. ()
Jsem si říkal, když lezl do dveří, jestli bude mít karafiáty. Měl je :-) Plus několik dalších úsměvností a drobných nelogičností včetně základní výchozí situace, kdy dva lidi celej děj pobíhají v županech po bytě, trošku srážejí moje hodnocení. Ale jako příběh je to dobře napsané a v dialozích zazní pár perliček. Janžurová se Švehlíkem nepřekvapili, zatímco Miriam Chytilová bravurně zvládla podobu pubescentního vzdoru. ()
Taková ukecaná inscenace o nějakym bizranim vztahu mezi dcerou, její matkou a motherfuckerem, kdy 2/3 z tohoto osazenstva navíc onemocní žloutenkou. Skoro z toho má člověk pocit, jestli ten motherfucker nešoustal tu dceru a nenakazil se od ní pohlavnim stykem. Jinak nejvíc mě dostalo, když tam Miriam Chytilová zahlásí, že Švehlík je nějak moc vzdělanej s ohledem na to, že je obyčejnej dělňas. A Janžurová na to odpoví, že u nás už i dělňasové jsou vzdělaný. Ale tak těch 76 minut docela uteklo. A navíc se tam asi na 2 minuty mihla moje skoro sousedka Daniela Bartáková, která z nějakýho neznámýho důvodu v databázi čsfd figuruje pod jménem Daniela Pokorná. ()
Příběh ze života. Před X lety jsme s bratrem byli postaveni do úplně stejné situace. Také jsme si mysleli, že nám našeho tátu nemůže nikdo nahradit a že naše teritorium je nedotknutelné. Mysleli jsme si, že nám chce někdo naši matku ukrást. Dělali jsme všechno proto, abychom se toho dotyčného zbavili. Takže přesně vím, jak se ta šestnáctiletá holka cítila a zároveň dokážu pochopit, jak se cítila její matka. Ten konec k příběhu přesně sedne. Takže ho ukončit jinak by byla chyba, vyzněl by totiž úplně jinak a to by nemělo ten kýžený efekt. ()
Příběh, který ze své podstaty zná hodně rodin. Buď po rozvodu nebo po ztrátě partnera si ten druhý najde nového a dítě se s tím neumí srovnat. Hlavně proto, že maminku či tatínka měli dosud pro sebe. Zvláštní je, že sama tvrdí, že má partu a přitom nedovolí matce, aby si taky někoho našla na trávení času. S Evou se ale dá mluvit. Nejvíc mě bavily ty dialogy mezi ní a Martinem Kalábem. Ty konverzační střety byly skvěle napsané a přitom Martin měl neuvěřitelnou trpělivost a stále se snažil vysvětlovat a vysvětlovat, rozumně, s argumenty a bez emocí. Leč, nedařilo se. Za mě ale výborná epizoda, skvěle napsaná a skvěle zahraná. ()
Reklama