Bestie bez vlasti

F.W.Colqhoun**** soudí, že druhou reakcí na tento film (první vidím jako problematickou) je nahlédnout pravdu vlastní bezcitné existence a pochopit, že tohe svinstvo, aby důkazů o nevalné hodnotě lidství nebylo málo, sledujeme pro zábavu. Tím je řečeno skoro všechno, zbývá jen doříct, kdo je oním "dětským vojákem", jak se rodí, jak povstává jeho vědomí, čeho všeho je schopen a jakým způsobem nás (ano, myslím sebe a tebe) ohrožuje a co se stane, až mu budeme stát tváří v tvář - a kde to bude? TADY nebo v SRDCI TEMNOTY. ... Tohle byla recenze, ještě jedna osobní vzpomínka: Kdysi, už po "sametu" jsem byl požádán, zda bych nevzal do obchodního úseku Míšu (tak se tu říkalo každému černochovi, protože měl kudrnaté vlasy a jeho skutečné jméno nedovedl nikdo vyslovit, nebo se to nikomu nechtělo). Mohl by zpracovávat frankofonní země. Přímo do obchodu jsem ho nevzal, ale zůstal a zpracovával zde náhradní díly. Později, když jsme (jako fabrika) dosáhli ročního obratu přes miliardu korun, jsem mu mavrhnul misijní cestu do rovníkové Afriky; založíme tu tiskárnu a vybavíme ji našimi stroji. Jeho odpovědí bylo něco jako "všechno ale tohle ne". Vždyť tam ještě máš rodiče, sourozence, kamarády z dětství, namítnul jsem, nechceš je vidět? Jo, to bychom ale museli mít s sebou pěknou spoustu dárků! Máme plný sklad propagačních předmětů! Pak už jen smích a kroucení hlavou. Myslím, že se neobával ze setkání s příbuznými a známými, ale ze setkání s dětskými vojáky. (04.11.2022)

Jste-li slepí, je tu brail. Jste-li hluší, je tu znaková řeč. Jste-li emocionální roboti, je tu Beasts of No Nation...film, který vám neustále sděluje, jak se máte cítit. A navíc vás na rozdíl od normálního diváka nebude rozčilovat fakt, že všechna ta hluboká moudra padají z klučiny, co se sotva naučil mluvit. (25.11.2015)

Viděno 2x -- Fukunaga se nesnaží šokovat/dojímat za hranu. Beasts není greengrassovsky akčně/adrenalinově syrový. Ani přehnaně odtažitý a chladný. Ale samozřejmě to není ani americký patetický dojáček. Má ze všeho něco, ale zároveň má vlastní tvář a vlastní cit. Fukunagovo filmové chameleonství a nerozpoznatelnost charakteristického stylu napříč žánry z něj dělá jednoho z nejzajímavějších režisérů současnosti a samozřejmě i budoucnosti. Těším se, čím mě dostane příště. (21.10.2015)

Temně atmosferické drama o beznadějné, krvavé válce v chaosu a s tlupou dětských válečníků, kde není lehký najít sympatie k postavám, jejichž život se zdá být tak nejistý, bezcenný a pomíjivý (tvrdě řečeno). Mrzí mě, že jsem se nedokázal zhypnotizovat, nechat v tom srdce a odnést si z těch všech hororů moc, ale bezpochyby je to film jaký se zapíše a najde si své očarované publikum - nedivím se proč. (18.10.2015)

Válka je peklo. Při záběru, kdy kolem Agua a ostatních jednou džípy UN s bílými žurnalisty, mě až zabolelo u srdce. Protože veřejnost v krajinách s mírem si opravdu může tvořit obrázek jen skrze takto odosobněné okamžiky. Proto, jakkoliv tento film stejně nic nezmění, děkuji za jeho hlubší, bolestivější pohled na věc. Nevadilo by mi, ani kdyby Netflix místo filmu udělal minisérii, protože by to pak bylo zřejmě ještě o to silnější. Takto to ovšem zase působilo jaksi víc dokumentárně, ale na rozdíl od dokumentárních pořadů stále silně osobně - realita noční můry, do které se Agu dostal a musel v ní neustále žít, přičemž i malé momenty dětské radosti a zábavy byly promazávány téměř jednolitým utrpením. Celé to probíhá na pozadí rozpadu civilizace a ztráty jakýchkoliv hodnot, jednoho z mnohých nesmyslných konfliktů, které se v 20. století v Africe (ale mohlo to jistě být i kdesi jinde) udály. Cary Fukunaga tímto potvrzuje svůj status výjimečně talentovaného režiséra, který dokáže už jen pomocí obrazů podat hluboce zneklidňující atmosféru nebo i poselství. Nádherné scenérie střídají brutální záběry na brutální činy velitele Idrise Elby a jeho batalionu, zmanipulovaného sílou velitelovy osobnosti a taky danou situací. Našlo by se zde min. 5 opravdu hrůzyplných momentů, které nebudují svou sílu jenom na zobrazeném násilí, ale na přerodu dětí na skutečné bestie bez národa. Hudba je minimalistická a dotváří sílu výpovědi. Malý Abraham by možná skoro zasloužil oscara. Chop Him! (18.10.2015)