Copacabana
Réžia:
Marc FitoussiKamera:
Hélène LouvartHrajú:
Isabelle Huppert, Aure Atika, Magali Woch, Guillaume Gouix, Noémie Lvovsky, Cyril Couton, Léonie Simaga, Anna Sigalevitch, Eric Savin, Luis Rego (viac)Obsahy(2)
Lehkomyslná a žoviální Babou si se společenským úspěchem nikdy hlavu příliš nelámala. Přesto se rozhodne srovnat si život, když zjistí, že její dcera se za ni stydí natolik, že ji nechce pozvat na svou svatbu. To tne její mateřskou lásku do živého a Babou si najde práci. Bude prodávat byty ve společném vlastnictví v Ostende. Až na to, že uprostřed zimy se potenciální kupci právě nehrnou. A pokušení nechat všechno plavat je tak silné... Babou však vytrvá, pevně rozhodnuta znovu získat úctu své dcery a dát jí pořádný svatební dar. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (12)
Ze začátku jsem si říkal, ta baba je úplně praštěná a trhlá! Postupně si ale získala mé sympatie svým osobitým přístupem k životu, citem k druhým a nesobeckostí. Babou je žena, která se Vám postupně dostane pod kůži. Film je vtipný a nelze zde očekávat přihlouplé americké sprosťárny, které shazují z gauče dementní retardy, dávících se popcornem a kolou. ()
Malý hořký příběh ze života nenapravitelné volnomyšlenkářky Babou. Nechápu označení komedie, film moc vtipný není, a ani nemá být. Spíš jde o nenásilné drama bez výraznějších momentů a zvratů. Děj plyne tak nějak bezcílně, není ani optimistický, ani burcující. V hlavní roli si zahrála nestárnoucí Isabelle Huppert a ukázala se po těch letech v dobrém světle. Slušná jednohubka pro nudné večery a ospalá dopoledne. ()
Označení komedie je velmi matoucí, vtipy tam jsou asi tři a smíchy u nich nepuknete. Spíše jde hořký příběh ze života jedné prdlé ženské, s kterou ztratila její dcera trpělivost. Celý film je velmi depresivní a lehce optimistický konec už dojem moc nenapraví. A takový loser jako ona ještě zaplaťpánbůh nejsem. (Soul international family film festival 2010) ()
Místo slunné pláže a vysmáté komedie, drama z deštivé Francie/Belgie o vztahu dospělé dcery a nestálé, osamělé matky, za jejíž spontánnost se dcera začne stydět. Matka se však vytrvale snaží nalézt k ní znovu cestu. Příjemný příběh, lehce depresívní, možná neoslní, ale rozhodně nenudí. Navíc excelentní Isabelle Huppert, které hořká role padne opět na míru. ()
Film byl uveden v rámci Festivalu francouzského filmu. Hlavní roli skvěle ztvárnila Isabelle Huppert, kterou jsme mohli vidět loni na MFF v Karlových Varech. Nestálá, výstřední, nespolehlivá padesátnice permanentně bez peněz – taková je na první pohled. Dcera se za ni stydí. Když přijde do restaurace, kde dcera pracuje, vidíme to víc než jasně. Jak se příběh odvíjí, měníme názor. Film je o vztahu dcery a matky. O lásce. O tom, jak je těžké najít k sobě cestu. O empatii, životním nadhledu, schopnosti pomáhat a těšit se ze života. Vřele doporučuji. Nejen matkám a dcerám. ()
Reklama