Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (viac)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (218)
Sračka za 70. Laciné africké motivy a nápovědy retardovaným divákům v podobě věží z lega. Typický festivalový mix pro lidi, co si rádi připadají chytře a říkají, že nejsou součástí konzumní společnosti aniž vědí, co to znamená. Susanne Bier nepochybně umí točit - škoda, že jen jeden film, který je navíc pokaždé plošší a divácky podlézavější - mělo by to tu sošku dostat. A exaltované devastace hrdinů už mě nudí. ()
Zvažovala jsem, zda dát střízlivé čtyři hvězdy nebo napálit plný počet. Nakonec vyhrála lidskost a laskavost, kterými je film Susanne Bier prodchnut. Příběh přátelství dvou hodně odlišných chlapců a jejich rodin je dojemný, smutný i veselý a vskutku nelituji skoro dvou hodin strávených při sledování. ()
Seversky důstojné pojednání o tom, jak i pro vyspělý charakter může být těžké nedat volný průchod svému hněvu, nesplynout se skutky, pro které má jen pohrdání a v extrému při zachování tváře umět tu druhou nastavit. A což teprve, když se v dětské duši nenávist rodí z bolesti a dokáže polevit až procitnutím z činu daleko za hranicemi malých dětských vendet a následného osvobozujícího pláče, který ze samého žalu nemohl propuknout, jen doutnal hluboko uvnitř, pod povrchem nepochopení světa a jeho zákonitostí. Civilně komorním herectvím dospělých získávají prostor výborně napsané i zahrané dětské role a úžasné finální záběry přírody s relaxační hudbou jakoby oznamovaly, že ta mladá duše je už svobodná... ()
Film, který mne opravdu oslovil. Lahůdka. Několikavrstevnaté drama o věčném sváru mezi potřebou odplaty a zásadou neodpovídat na zlo zlem, kdy se paraleleně příběhy o tomtéž odehrávají ve světě teenegerů a dospělých. To vše je kořeněné velice problematickými vztahy mezi rodiči a dětmi v mezních situacích. Některé úvahy jsem měl nutkání vracet zpět, abych si je poslechl znovu, důkladněji. ()
Tento Susannin film dostal Oscara. Pred Biutiful a Incendies a Kynodontas ... takže chápete moje rozčarovanie. Toto je totiž film, ktorý akoby vykradol všetky ostatné s podobnými príbehmi. Je tam toho veľa a zároveň nič. A pritom to písal Jensen. Šikana, vydieranie, nevera, klamstvá, slabosť a predovšetkým pomsta. Uznávam ale, že herci, všetci do jedného, hrali výborne. Lenže to niekedy na 5 hviezd nestačí. 3,5* ()
Reklama