Lepší svet

Film, kde se děti chovají jako dospělí a dospělí se chovají jako děti? Úplný opak všeho, co vidíme normálně v amerických filmech. Susanne Bier se svým dvorním scénáristou přinesli příběh, který je vrcholným dílem, co se týče herekcých výkonů a ohromující kamery. Hlavně kluci, zejména Chistian (William Jøhnk Nielsen) táhnou celý film a reagují mnohdy prudce a surově, že v nich vidíme mnohdy některé dospělé. Hlavním tématem je však "zmatek", který má každý z nás v hlavě a na něž se snažíme nějak reagovat. Každá akce má svou reakci a ta svůj důsledek. Bohužel film tráví mnoho času zkoumáním všech možností, a finále tak je trošku pedantské. Ale na druhou stranu důkladnost zkoumání postav a tématu je to, co shledají diváci u filmu vyjimečné. (02.03.2011)

Za mě super, možná i proto, že se jedná o první film Susanne Bier, který jsem viděl (vzhledem k výtkám, že se dosti opakuje). Zpočátku se sice může zdát, že se bude jednat o plytkou festivalovku, které by chtěla být hluboká, ale přitom jen zopakuje známá jednoduchá moudra a jednoznačné pravdy (malebné záběry na krajinu taková očekávání jen podporují), ale postupem času se vyjeví, že do sebe všechny motivy opravdu tak nějak zapadnou, aniž by se film utopil ve vlastních ambicích či se degradoval přílišnou doslovností. (16.12.2013)

Dánská dramata začínají mít happy endy? Svět je nepochybně v prdeli. Bier kráčí podobnou cestou jako kolega dogmatik Vinterberg. Její drama o vině, násilí a odpuštění je výtvarně libé, vkusně a tak trochu literárně završené. Několik věcí se mi opravdu líbilo: typická režisérčina práce s krajinou, která slouží jako zrcadlo duševních stavů postav, výborně vymodelované i zahrané postavy, netuctové využití africké linie, která koresponduje a prohlubuje tu dánskou. Lepší svět obsahuje úctyhodnou porci tradičních severských námětů: smrt, pomstu, truchlení, sociopatické chování, a to v překvapivě koherentním skupenství, které svědčí o výtečných schopnostech Bierové a její dvorního scénáristy A. T. Jensen. Bohužel, ze završení tak odkopaný nejsem. Nemám nic proti ideálu bezpodmínečné lásky, ale nelze přehlédnout, že autorka v závěrku postavy spíše zneužívá a z filmu se vytrácí pnutí i plastičnost a o slovo se přihlásí dosud dřímající angažovanost. Navzdory tomu, že katarze je poněkud jalová a chtěná jde o další z řady důkazů, že Dánové umí zobrazit současný krizový stav Evropy bez křeče a ideologických frašek. (22.02.2011)

Od stvoření světa nanejvýš háklivá záležitost. Jak čelit násilí. Ve Starém zákoně se propaguje oko za oko, Ježíš kázal nastavit druhou tvář a ve skutečnosti je asi nejpraktikovanější vymáhat za oko nejen obě oči, ale rovnou celý život. Susanne Bier naštěstí nehledá správnou odpověď, nabízí divákovi výhradně volbu identifikace ve vzorových charakterech nebo situacích a uvědomění si vlastního žebříčku hodnot. Pomsta však není jediné ctižádostivé téma, kterému se režisérka věnuje. Je jich právě na jeden film až moc, nádavkem nakousnutých jen povrchně, a proto vyšumí bez silnějšího dopadu. Navíc je vše prezentováno šablonovitou formou, bez ambicí obelstít donebevolající předvídatelnost. (07.03.2012)

Umění nastavit idiotům tvář a zachovat si svoji čest nezvládá každý z nás. Ovšem i to nejde donekonečna, jak zjistíme v utečeneckém táboře kdesi v Africe. A pak je tu ta druhá skupina lidí, u kterých k rozdmýchání vášní stačí malá jiskřička, ze které ovšem může vyšlehnout ohromný plamen obracející se proti nim. (02.08.2013)