13 zabijakov

Sedm statečných po japonsku. Tedy v tomto případě třináct statečných. Od místních uživatelů tu čtu samou chválu, proto jsem se rozhodl, že tento samurajský film zkusím. A nelituji toho. I když je začátek poměrně klidný, je důležitý pro další dění, které se posléze rozjede v efektní mlátičku plnou krve, useknutých hlav a jisker od samurajských mečů. I já jsem se ze začátku ztrácel v takžka nevyslovitelných jménech, kde mi všichni připadali stejní, nepoznal jsem kdo je kdo a kdo je hodný a kdo zlý. Postupem filmu jsem si ale zapamatovával jednoho po druhém a neměl jsem sebemenší problém s orientací. Téměř celá druhá půle se odehrává v zabijáckém tempu. I když myšlenka, že by třináct borců vyřídilo dvacetkrát tak velkou přesilu, je pouhá fikce, pro oko diváka je to pastva pro oči. Opravdu podařené bojové scény dělají 13 samurajů nadprůměrným filmem a proto dávám vyšší hodnocení. (29.05.2012)

Nudil jsem se během extra dlouhé přípravy na finální bitvu, nudil jsem se i během ní. Pro mě příliš líné, pomalé, bez náznaku dynamiky v momentech, které nejsou akční. Souboje samozřejmě divočejší jsou, ale choreografie mě příliš neoslnila, konečné zúčtování trvalo dlouho a negradovalo, film mi prostě nesednul a to mám podobnou tématiku rád. (21.06.2012)

Ambiciózních "Třináct statečných" v krvavě asijském stylu předkládá masivní bojové a vyvražďovací scény. Ty režisér Takashi Miike spustí až po patřičně napínavých a patřičně dlouhých přípravách. Druhá polovina filmu je jen samá akce. Vloudily se do ní ale i povědomé a několikrát viděné filozoficko-politické myšlenky o semknutosti feudálního asijského státu. Někomu bude připadat, že to Miike přehání, jinému, že trefně uhodil katanou o hlavičku. Kdo nemá rád emočně vypjaté herecké scény, odsekne jednu hvězdičku. 7/10 (14.07.2011)

Pan Sushi spáchal harakiri s věnováním zlotřilému šogunovu bratrovi, který je hrozný hajzl a myslí si, že na něj nikdo nemůže. Netuší však, že otevřena břišní dutina pana Sushiho rozbuší Bushido Sedmi samurajů. Ti však nechtějí nic nechat Kurosawově náhodě, rychle se rozmnoží ještě o šest a vypraví se tu svini zaříznout. Dříve než tak učiní, musí ovšem dokonale zkonzultovat samurajský kodex, a tak první hodina a něco uběhne stejně svižně, jako přednáška o vlivech východní filozofie na erupci Fujiyamy, záživně podaná osmdesátiletým narkoleptickým lektorem. Ještěže je ale zloduch tolik podcenil, nechal vycvičenou armádu doma a na cestu si vzal jen 200 amatérských, statických kuželek, které by vystrajkoval i bezruký začátečník. Přesila 15,38 : 1 je pro naše milé hrdiny tak akorát, aby se zahřáli na provozní teplotu a Mistrovství světa v porcování Japonců může začít. No co vám budu povídat. Přes hodinu lítají po ulicích, ječí, máchají katanama a klestí si cestu tupým stádem vstříc usmívajícímu se záporákovi. Epické! Když jich však nafiletují 180, aniž by se zadýchali, posledních dvacet začne být nezvykle rezistentních a korigují skóre na 4:2. Tři švihy katanou opět zvrátí výsledek ve prospěch těch hodných a finální souboj manažera odbojové skupinky a nejzákeřnějšího ze zákeřných je tu. Žádné ciráty. Prostě si je vzájemně vrazí do břicha, trochu se na nich poplazí, aby k sobě měli blíž a zřítí se mrtví do bahna. No a já mám za sebou další ujetou, ťamanskou sračku. (04.04.2011)

I Japonci remakují nějaké svoje starší kousky, ale v případě Takashiho Miikeho jsem se nebál toho, že by se nejednalo o remake velmi osobitý a silný. Ponechán je základní příběh, Miike si přidal svou drsnou stylizaci, kde se ale nesnaží zbytečně předvádět, většinou, ale všechny prvky, které jsou zde použity, tedy především násilí, jsou jen pro podtrhnutí toho, jak je příběh krutý, respektive, jak jsou krutí někteří lidé. Střelba z luku na dítě je skutečně děsivá, a to zrovna v tomhle případě Miike diváka naturalismu ušetří. Miike se však postaral i o výbornou dobou stylizaci. V tomhle filmu jsem měl navíc zase jednou pocit, že ta destrukce, která je prováděna, je skutečná. Nesmyslná, ale má význam, ne jako v "Muži z oceli". (14.02.2014)