13 zabijakov

Komu pripadá tri a pol hodinový film Sedem samurajov dlhý a vzhľadom na rok výroby neatraktívny, má možnosť vzhliadnuť veľmi vydarenú súčasnú "vykrádačku". Neviem, či to bol zámer alebo nie, vzdávanie pocty legende ázijského i svetového filmu, je to proste jedno. Nejde si ale nevšimnúť až prílišnú podobnosť v príbehu i v postavách, až na to, že tu je samurajov trinásť. No..., skôr dvanásť a jeden horský "lúskač" ľudských lebiek. Aj preto sa film nevolá 13 samurajov, ale zabijákov. Film zaujme hneď od úvodu, jediný problém som mal s tým, že v úvodných 20-tich minútach je používaných strašné množstvo japonských mien a chvíľu trvá, kým sa človek zorientuje. Príprava na masaker je zaujímavá, rovnako tak aj cesta k nemu. Prvé minúty útoku sú veľkolepé aj uveriteľné. Dokonalá príprava je základ úspechu. Problém som mal, keď nečakane odhodili lúky a šípy práve v momente, keď mohli z bezpečnej vzdialenosti zlikvidovať ešte minimálne 20-30 bojovníkov. Skok zo strechy do davu o počte 130 mužov je už dosť aj pre najlepších samurajov. Našťastie masaker je to poriadny, krv a hlavy lietajú vzduchom. S postupným umieraním oddaných samurajov film naberá reálnejšie kontúry. Napriek spokojnosti je 60-ročný film Sedem samurajov neporovnateľne lepší. 80% (29.09.2011)

Priznám sa, že len ťažko skrývam nadšenie. Ako skôr milovník staršej éry japonskej kinematografie pristupujem k remakom starších klasík dosť s dešpektom. Platilo to v tomto prípade hlavne keď film zobral do rúk Takashi Miike. Bál som sa, že opäť exceluje najakými novodobými komiksovými "machoexcesami" a že s takejto v podstate vážnej látky urobí obyčajnú "krvavú sekačku" . Samozrejme, mŕtvych sú stovky, krvi je tu hlavne v závere ako na bitúnku ale hlavná myšlienka a posolstvo filmu zostali zachované... Proste Miike sa teraz chválabohu držal pri zemi a k téme pristúpil s tou správnou vážnosťou. Bojové scény sú veľmi presvedčivé, hudba hrá presne vtedy kedy treba (t.j. veľmi málo), japonský herci neprehrávajú a tragičnosť osudu hrdinov vyzneje rovnako ako v pôvodnej verzii, aj keď v samom závere mi to na 100% nevoňalo... Takže prvý očakávaný remake máme za sebou, teraz len čakať čo dokáže v roku 2012 koprodukcia "amíkov" a Japoncov s ďalším skvostom: Chushingura - The Loyal 47 Ronin (1962). Ale tu už fakt trochu tŕpnem... (10.07.2011)

první polovina dostatečně vtahující vykreslení situace, hlavních postav a opravdu nechutného záporáka a pak už jen tuny a tuny sekání v jednom malém městečku. Nebojí se přitlačit na pilu, je syrová a surová, má nějakou tu příchut osudovosti a emotivnosti, ale hlavně je velmi dobře natočená a choreograficky vyspělá. Neznám tenhle žánr, nejsem si jistý, co do něho patří a co už ne, ale jestli všechny filmy v něm vypadají takhle, asi budu muset začít rozšiřovat obzory. Protože jsem se nenudil ani chvilku a postavám, které jsem si dokázal zapamatovat (nj, přiznám, s tímhle mám stále dost velké problémy, oni fakt vypadaj velmi podobně :)), jsem fandil a zamlouvali se mi.. Sympatické ve všech ohledech (03.07.2012)

Smůla, že jsem prvně viděl 13 vikingů s Banderasem, protože tohle je věrná asijská kopie. A já teďka nevím, kdo koho vykrad a netvrďte mi, že nikdo nikoho... někdo přece jenom někoho, no jak říkám "vikingy" ja osobně viděl dřív a libili se mi. (řekl bych dobré jak cip). 13 zabijáků, dále jen "asijska kopie" jsou plné keců o cti, harakiri aaa nebylo to špatné, no nejsem zrovna paf. Pořád se nemůžu zbavit tý "copy" myšlenky, což mi samozřejmě kazí celkový dojem, no a taky ty tenisové odpaly katanou, co švih to mrtvola?! Věřím ve schopnosti samurajů, nahlas bych si je nikdy nedovolil urazit, hlavně potom co jsem viděl Kill Bill a tuny krve, ktere vymalovaly pokoj, no tohle :O. I tak 7/10 (09.07.2011)

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. (23.05.2011)