Zámek v Čechách

Nemala som nikdy rada komunistov, chudobných závistlivých ľudkov, ktorí znárodňovali nie pre to, aby sa všetci mali dobre, ale aby ukradli bohatstvo šľachte a sami si tajne dopriali hojnosť. Pokrytecký režim, ktorý zničil kus života aj grofke z Landsdorfu a divák jednoducho musí držať palce tejto osobnosti s noblesou, ktorú hrá Jirásková tak, že to vlastne ani nehrá.... Ona je noblesa sama. Ručičky bozkávam, pani grófka. (19.02.2011)

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Perla mezi českými ( československými ) Tv filmy, která by si zasloužila filmové plátno právě v těchto dnech, kdy u nás politické buranství naprosto vrcholí. Herecký koncert Jiráskové a Heřmánka, věrné vykreslení atmosféry 50. let. Arogance a sarkasmus paní hraběnky byly zcela na místě a lépe zahrány být nemohly. Film jsem viděla již několikrát a dnes je mi z něj tak nějak více smutno. (05.11.2014)

Výborný film a vynikající paní Jirásková, která jakoby se pro roli hraběnky narodila. Velmi si cením filmů, které jsou postaveny na velice nevšední a přece banální zápletce a které dávají dostatek prostoru vyniknout i hercům ve vedlejších rolích a jemně nás tak pozvat do pestré mozaiky lidských osudů, jež se spojují v postavě hraběnky a její umanutosti. (20.02.2016)

Jiřinu Jiráskou jsou nikdy neměl v oblibě (možná to bylo zapříčiněno její povahou, sarkastickým humorem, či jejími převážně nijakými rolemi), ovšem zde musím smeknout vše co mám a vzdát hold jak Jiráskové, perfektnímu Karlu Heřmánkovi, tak i všem tvůrcům tohoto televizního skvostku. Samozřejmě, mouchy by se zde dalo najít (např. proč jela hraběnka v padesátých letech vlakem z let devadesátých??), ovšem silný scénář všechny tyto drobnosti přebíjí. A přestože i já, jako zde mnozí jiní, jsem toho názoru, že šlechta si opravdu nemohla hrát na chudáčky, protože v předešlých letech zase tyranizovala ona své poddané, tak mnohem větším zlem je pro mě totalitní režim v podobě komunismu. Šlechta se sice povyšovala na úkor svých poddaných, ale byla alespoň vzdělaná a sečtělá, komunisté terorizovali, ačkoli byli hloupí a z literatury znali zřejmě pouze deníky soudruhů Lenina a Stalina, v českém případě i Gottwalda. Poslední minuty filmu jsou odzbrojující, hraběnka umírá zatímco se jí dostává alespoň malého zadostiučinění. Kéž by byly takové poslední minuty každého dobrého člověka. (06.01.2014)