O Vánocích už nechci slyšet ani slovo

Petr Kostka v roli muže, který si vcelku zpackal život a pořád ještě pořádně neví, co vlastně chce. Po dvaceti létech potkává svou první lásku (má oblíbená Slávka Hozová) a začne se chovat jako idiot. Svým způsobem je jeho postava spíše nesympatická, bezcharakterní a záporná, záleží na úhlu pohledu. Jeho rozchod s Danielou Kolářovou byl pěkně bezohlednej. Vcelku bizarní byl i podnik, kde se lidé v jakémkoliv věku seznamovali a dobrej byl i dohazovač štětek Jan Přeučil. Komedií bych tuto inscenaci rozhodně nenazval. Je v tom jakési takési poselství, že je lepší jednat hned podle svého srdce, ale vyznívá to podivně. Slabší, ale ne úplně špatný kousek ve filmografii Pavla Háši. (24.12.2018)

ne teda,slyšela jsem o podniku s telefónama na stolcích a přišlo mi to úděsné,ovšem že to bude až tak,to jsem nečekala..... film samotný mi vtipný nepřišel,přestože je prezentovaný jako komedie,ale nepřičítám to nijak době vzniku - v socialistickém ovzduší,vždyť i v té době vzniklo pár komedií,které se komediemi nazvat dají...prostě se to nějak nepovedlo (15.12.2013)

Z naprostého televizního dna povznáší tento výtvor jen odzbrojující bezbrannost Slávky Hozové. A to ovšem jen nezáměrně. Její postava je stejně tak nevěrohodná jako ta Kostkova, která provází diváka celým tím „děním“. Ta Kostkova – není to ani hrdina ani antihrdina, právě jen „postava“ – se vymyká vší normalitě i abnormalitě. Jedná zcela mimo život – téměř až mimozemsky. Gesta a slova volí zcela nahodile, právě jako náhodně jedná. Zato sociální prostředí jsou odpozorována neomylně a právě tak neodchylně i prezentována v normalizační interpretaci: velkoměstský lokál (cosi mezi barem a bordelem) je ještě stravitelný (jakkoliv se mi nechce věřit, že nějaký zdejší podnik byl zkraje osmdesátých let vybaven telefony u stolků), zato „maloburžoazní“ rodina kulturně žijících starých manželů se „starou pannou“, která zůstane v třídně rozdělené společnosti „na ocet“, je zkarikována opravdu ohavně. Vrcholem je ovšem socialistický panelák s odposlouchávacími odsavači par – myslím, že nejednomu divákovi na Jižním městě i jinde tehdy u večeře zaskočilo. (25.03.2021)

Keby len panelákovina, ale dokonca minimalistická panelákovna. Kostka žije v holobyte s jedným gaučom. Pomedzi načúvaniu susedov cez kuchynskú odsávačku pár a snahy trochu zariadiť holobyt sa čosi deje. V Kostkovom živote figuruje bývalá manželka, súčasná frajerka a ideál z mladosti - prvá láska po rokoch. Kostka pri rozhodovaní sa, že čo a ako ďalej vo vzťahu výdatne paří, Popri tom sa ukáže aj náznak fungovania prostitúcie v zlatých rokoch osemdesiatych (barmani dohadzovači). Rozhodne nie márne dielo, pretože takéto socialistické bizáry celkom dobre ukazovali dobu, nie cez politiku, ale ešte presnejšie cez sociokultúrnu stránku (byty, bary, tance). No a ďalej to, ako si v tej kostýmovo a architektonicky potreštenej dobe ľudia riešili svoje celkom normálne túžby a vzťahy. Samozrejme je to také trochu lacné televízne (ale zase ako minimal ujde), horšie, že sa to ťahá ako stará pančucha a deklamácie dialógov sú poslabšie, takže 60%. (26.12.2016)

Mohla bys mi půjčit pánev?, zeptá se Petr Kostka své bývalé lásky (Slávka Hozová) krátce poté, co ji znovu objevil v jakémsi šedivém socialistickém paneláku, kam se právě nastěhoval. Typická dobová slátanina, jejíž umakartový lesk ovšem za těch bezmála čtyřicet dekád povážlivě pobledl. Scénář je nepoužitelný, herci otřesní a fakt, že prim tady hraje cosi jako digestoř je fakt neskutečnej bizár. (16.11.2018)