O Vánocích už nechci slyšet ani slovo

Keby len panelákovina, ale dokonca minimalistická panelákovna. Kostka žije v holobyte s jedným gaučom. Pomedzi načúvaniu susedov cez kuchynskú odsávačku pár a snahy trochu zariadiť holobyt sa čosi deje. V Kostkovom živote figuruje bývalá manželka, súčasná frajerka a ideál z mladosti - prvá láska po rokoch. Kostka pri rozhodovaní sa, že čo a ako ďalej vo vzťahu výdatne paří, Popri tom sa ukáže aj náznak fungovania prostitúcie v zlatých rokoch osemdesiatych (barmani dohadzovači). Rozhodne nie márne dielo, pretože takéto socialistické bizáry celkom dobre ukazovali dobu, nie cez politiku, ale ešte presnejšie cez sociokultúrnu stránku (byty, bary, tance). No a ďalej to, ako si v tej kostýmovo a architektonicky potreštenej dobe ľudia riešili svoje celkom normálne túžby a vzťahy. Samozrejme je to také trochu lacné televízne (ale zase ako minimal ujde), horšie, že sa to ťahá ako stará pančucha a deklamácie dialógov sú poslabšie, takže 60%. (26.12.2016)

Příběh o jednom nerozhodném chlapíkovi, který neví, jakou frajerku si vybrat. Těžká volba, jedna je unylejší než druhá. Jinak retro jako prase. Papundeklový kulisy a la sídliště, bar s živou hudbou a předchůdkyněma call girls...Komedie to není, dialogy typu: Můžeš mi půjčit pánev? A talíř? A lžíci? Fakt vtipný nejsou. Ale jako úplný blábol to zase není. (26.12.2015)

Nevadí mi komunistické televizní komedie z rozestavěných panelových sídlišť. Ale příběh neustále váhajících inteligentních lidí středního věku o svém vztahu či nevztahu je hrozně vleklý a bez špetky energie. Ani jindy výtečný Kostka tu není ničím jiným než tuctovým hercem. Ale jasně, v televizní inscenaci se nehraje na herectví, ale má se hrát na zábavu a ta se tady neodehrává skoro vůbec. Nebýt vskutku podařeného závěru, stálo by to za zlámanou grešli. (31.01.2016)

Z naprostého televizního dna povznáší tento výtvor jen odzbrojující bezbrannost Slávky Hozové. A to ovšem jen nezáměrně. Její postava je stejně tak nevěrohodná jako ta Kostkova, která provází diváka celým tím „děním“. Ta Kostkova – není to ani hrdina ani antihrdina, právě jen „postava“ – se vymyká vší normalitě i abnormalitě. Jedná zcela mimo život – téměř až mimozemsky. Gesta a slova volí zcela nahodile, právě jako náhodně jedná. Zato sociální prostředí jsou odpozorována neomylně a právě tak neodchylně i prezentována v normalizační interpretaci: velkoměstský lokál (cosi mezi barem a bordelem) je ještě stravitelný (jakkoliv se mi nechce věřit, že nějaký zdejší podnik byl zkraje osmdesátých let vybaven telefony u stolků), zato „maloburžoazní“ rodina kulturně žijících starých manželů se „starou pannou“, která zůstane v třídně rozdělené společnosti „na ocet“, je zkarikována opravdu ohavně. Vrcholem je ovšem socialistický panelák s odposlouchávacími odsavači par – myslím, že nejednomu divákovi na Jižním městě i jinde tehdy u večeře zaskočilo. (25.03.2021)

Tuto televizní inscenaci táhne režie a kvalitní herecké obsazení, pro normalizaci tak příznačné. Scénář je slabší, místy i plytký a to rojení mezilidských vztahů až rakovinně rozbujelé. Rozvedený muž, hraný Kostkou, působí dojmem supermana, který žije ve dvou či tří dnech současně. O vyslovený kiks ovšem nejde. (25.12.2021)