Obsahy(1)
Absolvent filozofické fakulty Karel Stržický si v létě přivydělává u statkáře Drahana jako nádeník. Jarča, dcera Drahanových, tráví u rodičů prázdniny a otec s ní má spoustu starostí. Nezdárná studentka totiž propadá z němčiny. Nabízí se ovšem snadná pomoc - k reparátu ji bude připravovat Karel. Rozpustilá Jarča ho považuje za obyčejného kočího, a tak nad ním zpočátku ohrnuje nos. Kultivovanému mladému muži se však podaří získat si její důvěru i srdce. To se vůbec nezamlouvá jeho sokovi v boji o dívčinu přízeň, a ten hned vyrukuje s ošklivou pomluvou: Karel je prý bývalý trestanec! Roztržka na sebe nedá dlouho čekat... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Samozřejmě, je to limonádka jak z Červené knihovny, ale takových byla většina předválečných filmových veseloher. Bylo tam i pár dějových nelogičností, které se daly přehlédnout. Hana Vítová není "mojí" herečkou, Gustav Nezval je nevýrazný, ale objevují se tam ve skvělé formě další herci. Zbožňuji lidové herectví Betty Kysilkové, nádhernou komiku Zdeničky Baldové, jako vždy výborný je v roli statkáře Drahana Theodor Pištěk, ze studentů je jedničkou Jindřich Plachta. Některé scény jsou nezapomenutelné, zvláště ta s močůvkou politým Plachtou a následná scéna u oběda. Čtyři hvězdičky plným právem, tenhle film je možné sledovat mnohokrát. ()
Klasická předválečná pohodovka, které sice poněkud déle trvá, než se rozjede, rušena možná až příliš mnoha zpěvy, ale jakmile trojice Pešek – Plachta – Nezval dorazí na Drahanův statek, dostávají se ke slovu svižné slovní přestřelky, hlášky a samozřejmě typická prvorepubliková romance. Jarčin profesor sice nepatří k elitní divizi předválečných komedií a pracuje s prvky více než jen ověřenými, přesto, když se jednou za pár let objeví na obrazovce je příjemné si ji zopakovat. ()
,,Vážené shromáždění! Račte na chvíli zavřít zobáky! . . . Mně už dávno nabízeli, abych dodělal doktorát, ale co? Svaly nemám, kolečko neudržím, nač mi třeba doktorát?" :o) Jindřicha Plachtu už déle vnímám jako jednoho z nejlepších prvorepublikových herců v žánru komedie. Až na pár méně známých výjimek (např. Červená ještěrka) mám ho spojeného spíše s vedlejšími rolemi, v drvivé většině z nich však odvedl nezapomenutelný výkon. Zde si střihl jednoho z kamarádů mladého doktora filozofie, přičemž vynikl zejména v komicky založených etudkách ve dvojici s Ladislavem Peškem, ale také v sólovém příhovoru na oslavě s imitací svého bývalého profesora, do třetice tde vystoupil jako černošský zpěvák v kabaretu za doprovodu slavných Setlerů. Samotná zápletka filmu o lásce přes překážky, záměny či tajnosti je na první pohled trochu průměrná, či spíše hodně typická pro filmové veselohry první republiky. Co však tento film dělá úžasným, to je (zejména v první polovině) bohatá smršť humoru či groteskných obrazů... zobrazení blázince na koleji v budově bývalé věznice, kromě již zmíněné dvojka Plachta-Pešek praktický celý kolektiv kamarádů zpívající absolventovi originální písňové veršovánky na pokračování, pak opět perlící Pešek s Plachtou v odlišném prostředí na věnkově aneb intelektuálové brigádují jako pomocníci statkáře. :-)) Dobře využitý potenciál toho, co mívám na těchhle pamětnických veselohrách rád. I když drobná výhrada k onomu typickému schématu "holka zamilovaná - rodiče moralizují a nesouhlasí - milenec dělá někoho jiného" by tu možná byla, celkové zpracování a herecké výkony jí dokázalo dostatečně překrýt. Překvapilo mne, že pro Gustava Nezvala byla titulní role teprve filmovým debutem. (80%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Jedna z celé řady dalších studentských komedii. Viz. namátkou Jarka a Věra, Studujeme za školou, Kantor Ideál nebo další dvě vynikající "Žákovské" komedie Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života. Avšak tato je přímo z krásného a malebného prázdninového prostředí, někde dokonce poblíž Slapů..Což je sám o sobě nádherný zážitek. Ty předtím, až na malé vyjímky (Jarka a Věra) byli převážně ze školních lavic. Co do podoby tak bych jí přirovnal právě k Jarkovi a Věře, kde hráli skoro tatáž herci, a vždy se mi to s tímto filmem nějak pletlo. Nejlepší pochopitelně komici Pešek (Bořek) a Plachta (Petr) jimž to ve dvojici neuvěřitelně slušelo, krásně se navzájem doplňovali a leckdy se jak už bývalo zvykem i pěkně zesměšňovali. Jejich scény na statku ať už s babami a nebo jen při jejich nešikovnosti, byli to nejlepší co nám tento film mohl nabídnout, a měli v sobě hodně espritu. Ale také velice pohodový otec statkář Drahan (Theodor Pištěk) byl skvělý, Václav Trégl-jeho figurka studenta Václava Raška, který se stále nemohl z důvodu nějakého rušivého elementu připravit na svoji zkoušku z dějepisu mě také rozesmála, nakonec však nesmím opomenout ani budiž k ničemu Felixe Žůvu alias Bedřicha Veverku, vyčůraného nápadníka a druhého uchazeče o ruku Jarky navíc se zbabělým chováním. Průměrný film, který má pár skvělých a humorných momentů, nejvíce právě v zastoupení dvojice Pešek a Plachta kteří se starají o srandu, zbytek jakoby hrál podle stanovených osnov nicméně dobře. Film končí pochopitelně jak jinak než vydařeným Happy endem ve škole v lavici a při reparátu z němčiny. Pravá, nefalšovaná lidová zábava- Čeněk Šlégl takovéto nenáročné filmy holt uměl, z devíti svých filmů hned ve třech vsadil na komickou dvojici Plachta-Pešek což musel být ve své době docela chytrý tah. ()
Zpěvák Neumann, latiník Trégl, zavedená dvojka Plachta-Pešek a další laškoviny ve vězeňsko-kolejním dvojdomku i venkovském zdravém vzduchu. Novodobá filosofská historie s esencí prvorepublikového kabaretu, která potěší přinejmenším narážkami na dobové možnosti uplatnění na pracovním trhu. A samozřejmě Vítovou, na které všechno šustí. Ve venkovském prostředí drží kvalitu a tempo i Pištěk, Baldová a panákovský Veverka. Kdo by navíc čekal Vítovou s Peškem v posteli ? ()
Reklama