Nirvana: Live at Reading

Jen u mála hudebních počínů jsem zažil...řekněme "hudební orgasmus". Tohle je jeden z nich. Jak se řiká u aut-dobrý auta už jsou vyrobený. U hudby je to kolikrát stejný. Když člověk dneska vidí jakej humus muzika může bejt, je mu na zvracení. I já dobrou hudbu objevuju v dnešní době po šafránovejch množstvích. Dokonalej koncert, kde mi občasný ujetí zpěvu, zaskřípání kytary nebo přehmátnutí akordu vůbec nevadilo. Jenom ten chlápek co se na podiu snažil o něco jako pogo mi pil krev. Já bych ho skopnul dolu, ale co už... (25.09.2010)

Kultový koncert jednej z najkultovejších skupín, na ktorej som vyrastal...Kurt bol za pacienta,ležérny, ironický (masový pozdrav Courtney:), keď sa mu nechce tak odfláka aj najväčšie hity a pritom dáva nepriamo najavo svoju citlivú dušu, uväznenú v tele megahviezdy svojej doby...a dlho po nej... Nirvana je jedna z mála kapiel, ktorej sa tá (auto)deštruktívna sila dá veriť a ako jedným z mála im fandím aj pri záverečnej deštrukcii všetkého možného, pretože tu o póze nemôže byť reč...Geniálne , geniálne, geniálne!!! (04.10.2010)

Je neděle 30. 8. 1992 těsně před 22:00 hod. a na pódium v Readingu vtrhlo, jako vrchol festivalu, nadupané grunge trio. Ten blonďatý chlapec vpravo, držící kytaru v nezvyklém gardu se jmenuje Kurt Cobain, ten druhý vlasáč vlevo, shrbeně se vlnící u své baskytary je Krist Novoselic a uprostřed nahoře tluče paličkami do bubínků Dave Grohl. Celé vystoupení má úžasný náboj, absence jakýchkoli drahých pozlátek je více než vhodná, nikomu nevadí, že to občas neladí, protože zvuk je nekompromisně přímočarý a energie valící se z pódia nutí nohy k pogování. Nepamatuji si přesně, co jsem ten den dělal, ale už vím, kde jsem měl tehdy být. (17.06.2012)

Dokonalej koncertní zážitek, kterej je po hudební stránce někde v průměru, a to bude člověk ještě mírnej, protože například Kurtova kytara na začátku Smells Like Teen Spirit je noční můra, každýho hudebním sluchem nadanýho jedince. Jenže když se na tenhle koncert díváte, tak vám stejně nezbejvá nic jinýho než se nechat hypnotizovat snad největší hudební osobností historie. A je to k podivu, protože ač měl Cobain nádhernou barvu hlasu, tak s intonací si často nerozuměl a kytarista taky nebyl bůhví jakej. Ale to neni předmětem tohodle komentáře. Předmětem je koncert Nirvany, a to je úžasnej falešnej nářez s nádechem kultu. (13.04.2011)

Jedinečný koncert s neopakovatelnou atmosférou, Nirvana bez příkras, vynikající Grohlova gra na bicí a přesná Novoselicova basa společně s Cobainovou netechnickou kytarovou hrou a dobrým zpěvem. Energičnost a nasazení této trojce je neuvěřitelné. Koncert měl skvělý setlist, úmyslně špatně zahranou Smells Like Teen Spirit, výborné coververze, praktický žádné efekty a zbytečné řeči a fantastické fanoušky. Závěrečné ničení nástrojů je v případě Nirvany až mrazivé, v úplném závěru předá Kurt svou kytaru fanouškům. I na DVD se jde o excelentní zážitek z naprosto syrového koncertu. (05.04.2011)