Lake Mungo

Paradokument, námětem trochu podobný Městečku Twin Peaks, je místy lehce děsivý, jako celek ale až moc statický. S Blair Witch nebo Paranormal Activity se to vůbec nedá srovnávat, leda snad duchařskou tematikou. Formou to spíš připomíná takové ty televizní dokumenty, kde mluvící hlavy komentují možnost existence mimozemšťanů. (06.07.2014)

Pseudodokumenty začínajú byť (na môj vkus až okato) v móde, takže som po pár minútach začal premýšľať, či do prehrávača nevsuniem nejakú inú placku. Aj duchárskych záležitostí sme už my, horrorfani, pomerne prejedení, ale čosi ma predsa len do filmu vcuclo. Príjemná civilnosť, uveriteľné postavy, pomalé odkrývanie kariet. Čo je však najdôležitejšie, v istom momente, keď už to vyzeralo, že predsa len pôjde o rutinné, s naivitou hraničiace klišé, vydalo sa to zrazu inými, nečakanými cestičkami. Skrátka, kamsi inam. Nemôžem vám požičať mapu, lebo by som spoileroval, ale jedno hádam povedať môžem: lovenie duchov nie je najväčšou atrakciou tejto snímky - a ak, tak len lovenie duchov minulosti. Lake Mungo je v konečnom dôsledku viac než horrorom alebo thrillerom trpkou drámou o tom, ako málo poznáme svojich najbližších a že cenou za dodatočné zblíženie sa s nimi môže (či musí?) byť niekedy až smrť. P. S. Napriek tomu, čo som napísal na margo horrorovej diétnosti Lake Munga, je v ňom jedna sekvencia, ktorá mi srdce poslala expresným výťahom kamsi do najtemnejšieho suterénu. Ako keby ste na chvíľu čumeli do ksichtu Smrti. (13.02.2010)

Nízkorozpočtový australský „duchařský“ film (dokument) se ke mně dostal jakýmsi omylem, ale jelikož mám tvorbu od protinožců docela rád, nepohrdl jsem jím a to i přesto, že to není zrovna můj šálek čaje. Ač jde o fiktivní příběh, musím uznat, že na mě do jisté míry zapůsobil. Ani tak ne svou kvalitou, jako spíše celkovými emocemi, které se režisérovi podařilo během natáčení vytvořit. A to ještě většina dialogů byla čistou improvizací najatých herců. Ztráta dítěte je vždy pro rodiče hotovým knokautem, ze kterého se jen málokteří dokáží pořádně znovu postavit na nohy a „žít normálně dál“. Vždy jim bude prázdný pokojík, fotky a rodinné videa připomínat jejich milovanou osobu. O to horší je, když se náhle začnou dít ve vašem domě podivné věci a slyšíte děsivé zvuky. Mnohdy jde jen o vaši bujnou fantazii, ale ve filmech je potřeba většinou za vším hledat nadpřirozeno a tady tomu nebylo jinak. Což asi málokoho překvapí. Divák se dočká řady rozhovorů se známými, sousedy, experty a hlavně rodinnými příslušníky, kteří se nám pokusí detailně popsat, jaká že Alice vlastně byla. Jenže postupem času začnou vyplouvat na povrch i tajemství, se kterým se nikdy nikomu nesvěřila a i ty zřejmě vedli k její smrti. Smůlou však je, že ač se Anderson snažil vytvořit co možná nejponuřejší a nejdepresivnější atmosféru, jeho dílo mělo velké množství slabších míst, které dost nudili a některé zvraty nepůsobili zrovna nejvěrohodněji. To ale musí posoudit každý sám za sebe. Navíc kvalita obrazu byla vážně dost mizerná – což se dá přičíst na vrub malému rozpočtu, ale to jej v žádném případě neomlouvá. 50% (24.10.2018)

Velmi znepokojující film balancující na hraně handy cam a fake document a který mě osobně držel v objetí nepříjemné atmosféry od začátku do konce. Film začíná utonutím dívky při obyčejném rodinném pikniku a následuje sled rozhovorů s účastníky nehody dokumentujících onu událost. On samotný prvek rodinné tragédie je sám o sobě dost nepříjemný, ale vy jen čekáte, co se bude odvíjet dál. A ono toho bude dost. Smrt rodinného příslušníka je vlastně jen začátek sledu dost zvláštních událostí, kdy jedna střídá druhou a jejich vývoj nabírá fatálního vyústění. Střídání výpovědí rodiny a handy cam prostřihů má velice sugestivní vliv na divákovu psychiku a pokud patříte mezi fanoušky tohoto druhu kinematografie, troufám si říct, že vás film rozemele na kousky. V opačném případě budete asi dost zklamáni a snímek odsoudíte podobně jako Paranormal Activity a podobné záležitosti. Nicméně já si film dokonale užil a po dlouhé době jsem zažil pocit, který by se dal připodobnit strachu... (09.01.2013)

„Po baráku courá, utopená coura. Vykukuje z křoví, máme se bát? Kdo ví?“ Jedinou záhadou Lake Mungo je totiž otázka, proč tak extrémně nudná fake documentary není v černých číslech. Manželé Warrenovi by si s tímhle utopencem akorát tak vytřeli... podlahu. A aby jim uschnula, otevřeli by ASTRÁLNÍ OKÉNKO: [][] Odborník na vrzání dveří a šramot ve skříni Ray Kemeny se diví. Ꙭ Neměla by utopená Alice strašit spíš v plavkách? V seriálu Ghosts jsou duchové oblečení přesně jako v okamžiku smrti, včetně šípu v krku. Ꙭ Mají to snad v Austrálii v protinožném záhrobí jinak? Ꙭ Nebo se utopená Alice styděla a tak se někde v rákosí v astrálním šatníku dooblékla? [][] Ano, ano, jsou věci mezi nebem a zemí. Dokonce prý byl na obloze nad Novým Malínem kdysi vyfocen létající Omnibus! A pozor, astrálnožrouti, na rozdíl od z prstu vycucaného Fake Mungo, tahle fotka je pravá. (30.04.2024)