Dievča, ktoré koplo do osieho hniezda

Výborná kriminálka, která má tu smůlu, že jsem viděla famózní první díl trilogie, kterému nesahá ani po kotník. Především chvíli trvá, než se vzpamatuje z propadáku druhého dílu a nabere pořádně dech. Ale jakmile je do příběhu zasvěcen i divák, který neviděl předchozí díly, začne děj velmi svižně ubíhat. (04.12.2011)

Závěrečný díl je trošku průser. První díl byl skvělou detektivkou, druhý díl nabídl řadu solidních scén a pátralo se v minulosti hlavní postavy. Třetí díl nabízí jen soudní proces a závěrečný střet. A to má prosím pěkně přes 140 minut. Hrubě nevydařené a vysoké hodnocení, které tady razí do očí vůbec nechápu. Úroveň dílů šla hodně z kopce a v podstatě se z toho nakonec stal televizní film. 40% (27.09.2012)

Třetí a poslední díl o roztodivné dívce se zvláštním tetováním na zádech. Zatímco první díl byl film samostatný, druhý a třetí na sebe přímo navazují. Rozkrytí širokého komplotu a spikleneckých organizací je v plném proudu a stačí to jen dokončit. Rozloučení s touto trilogií je opět velmi zdařilé a napínavé. Není tak dobré jako první díl, ale lepší než ten druhý. Je tam od všeho trochu a jediné, co mne mrzí je, že se tu nedočkáme tolika kousků Lisbeth, jelikož z předchozích událostí je patrné, že se bude dlouho zotavovat. I tak jsem opět hltal každý záběr a byl velice spokojený. Vadil mi jen trapný soudní proces a divně useknutý konec. Krásných 80% (14.03.2012)

Stejně jako druhej díl, tak í třetí se zabývá jen Lisbethinou minulostí, ale tentokrát to je přece jenom lepší, největší prostor tu dostává soud řešící údálosti z minulýho dílu, ale nejedná se jen o nekonečný tlachání, ale díky Nyqvistovi, kterej dostal víc prostoru, tu je i nějaký vyšetřování, hledání utajovaných informací, důkazů a prasáren z minulosti a je to rozhodně chytlavý a i napínavý, i když kvalit úvodní části to ani zdaleka nedosahuje. (30.12.2010)

Milénium 3: Spiknutí starců. Pokud bývá první díl přirovnáván k lahvi vychlazené severské vodky, je trojka zteplalým pivem ze zapadlé knajpy, z kterého dávno vyprchaly poslední zbytky pěny a u kterého mám neodbytný pocit, že ho už někdo jednou pil... Schématická černobílost, patrná už dříve, tady dostoupila k vrcholu nechtěné směšnosti, dialogy se vesměs nedají poslouchat a atmosféra se definitivně odebrala na odpočinek, takže jsem poprvé neměla šanci se o hrdiny vůbec bát, ačkoli si svou pitomostí skoro všichni koledovali o Darwinovu cenu. Když Michael pověřil obhajobou všemi pronásledované Lisbeth vlastní těhotnou sestru, chytala jsem se za hlavu. Když otřískaní investigativní novináři, zvyklí působit pád celých obchodních impérií, omdlévali hrůzou ve chvíli, kdy v mailu objevili první výhrůžku, tloukla jsem hlavou do zdi. Když titíž žasli, že existuje odnož tajné služby, odebrala jsem se se zařváním "hej, mám pro vás další šoky - Ježíšek neexistuje a vaši rodiče spolu spěj" do bezvědomí, ale probrala jsem se ve chvíli, kdy se zmiňovaná těhotná advokátka nalévala vínem. Měla jsem totiž neodbytnou chuť udělat ihned totéž, ačkoli jsme ve stejném stavu, tedy jiném. Ale co jsem mohla čekat, když jsem očividně jediný člověk na světě, kterého Larssonovy knihy neuvedly do extáze a vidí v nich pouze schématické konspirativní spisky o novináři, kterému se ženy všeho věku cpou do postele, sepsané novinářem, kterému se jich asi do postele moc necpalo, a dávající ženám všeho věku jasný pokyn, aby Švédsko raději ani nehledaly na mapě. Už takhle tam těhotné asi ze vší té hrůzy nejmíň rok přenášejí - vzhledem k tomu, že potřetí zmiňovaná právnička je na rozsypání po celou dobu Lisbethina zotavování i soudního procesu. (05.10.2011)