Réžia:
Daniel AlfredsonScenár:
Ulf RybergKamera:
Peter MokrosinskiHudba:
Jacob GrothHrajú:
Michael Nyqvist, Noomi Rapace, Lena Endre, Annika Hallin, Jacob Ericksson, Sofia Ledarp, Anders Ahlbom Rosendahl, Micke Spreitz, Georgi Stajkov (viac)Obsahy(2)
Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život. Zásadní komplikací je ale kulka, která jí uvízla v hlavě. Lizbeth leží pod přísným dozorem na jednotce intenzivní péče s nepatrnou šancí na uzdravení. Pokud se jí to povede, bude souzena za tři vraždy a jeden pokus o vraždu. Už tak bezvýchodnou situaci ještě vyhrocuje jiný pacient, který leží ve stejné nemocnici - její vlastní otec Alexander Zalaščenko, který se chce své dcery jednou provždy zbavit. Lisbeth totiž znamená nebezpečí pro něj i pro “Sekci” – nelegální skupinu uvnitř tajné policie, která mimo jiné odpovídá za to, že tenhle bývalý agent sovětské výzvědné služby zůstane i nadále v utajení... Novinář Michael Blomkvist se rozhodne, že nenechá Lisbeth v rukou státní spravedlnosti a požádá svoji sestru advokátku, aby Lisbeth u soudu zastupovala. Pokud přežije, bude muset s její pomocí prokázat svou nevinu a přimět soud a veřejnost, aby uvěřili jejímu neuvěřitelnému příběhu, v němž figuruje řada významných lidí, kteří se dopouštěli nebo alespoň tolerovali bezprecedentní násilí vůči bezbranným spoluobčanům ve snaze udržet se u moci. V souvislosti se soudem proti Lisbeth chystá nakladatelství Millennium zvláštní číslo, které má odhalit totožnost těchto lidí a jejich napojení na “Sekci”. Ta má ale dost prostředků a metod na to, aby tenhle „požár“ uhasila, ještě než se doopravdy rozhoří. Stačí umlčet Lisbeth a pisálka Blomkvista. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (540)
No to bylo něco pro kulturní část mého mozku (Mozek mám rozdělený na tyto tři části, trilogie Sonnerium: 1 - kulturní část; 2 - část, kterou využívám pro výběr barevného fixu; 3 - část, jež má strach ze žraločího kousnutí a páchnoucího polibku). Pro mě nejlepší díl, jelikož miluju postupný odhalování, intriky, sirový (píše se syrový, jsem blb - díky Myšutko) dobrodružství. A začínají se mi klepat kolena, jelikož ti mekáčožroudní Američani do tohohle silnýho a pro mě naprosto dokonalýho příběhu určitě zakomponujou osm atentátů na toho černýho otroka v čele, dvě atomovky, Usámu s kusem salámu, ultra spešl vycvičený komando, Angelinu Jolie a Mc chicken menu s velkou kolou ()
Mě se na celé trilogii líbí, jak je to chytlavě natočené. V tomhle díle je vlastně jen soudní proces a kecaj tam důchodci a přesto jsem byl dvě a půl hodiny napjatej a bavilo mě to. A to finální zůčtování v cihelně bylo perfektní. Člověk se úplně bojí toho kolose a baví se tím, až videoherním zdrháním po bednách. A byl tu asi nejlepší záporák. Perverzní švédskej doktor. Stejně je ale nejlepší první díl a hlavně proto, že tam dělá Lisbeth s novinářem dohromady a tvořej takovej dobrej tým. Tady jak se vždycky setkají jen na konci to nemá takovej drajv, ale zase se mi líbilo to odcizení. Po Pusherovi je toto další perfektní Skandinávská trilogie a já si musím dát na tamnější tvorbu větší pozor. ()
Vzletem vrtulníku s tím, co zbylo z Lisbeth, začíná poslední část trilogie o - nikoliv psycho, ale "pouze" - sociálně narušené geniální dívce a šťouravém novináři. Poslední díl, kde se Larsson už úplně urval ze řetězu a rozjel špionážní thriller, kterému vévodí záporáci důchodového věku. Kupodivu jsem neměl ohledně konspirační zápletky pocit, že si ze mě někdo dělá dobrý den, což je rozhodně kvalitativní posun oproti prostřední části, ale na náhody a všemocné hackery jsem už nějaký čas poněkud alergický, a tady je máme zas a znovu, tudíž opakovaně. Přesto mě uzavření příběhu Noomi Rapace, pardon, Lisbeth Salander, příjemně překvapilo a vcelku s ním nemám problém. Důstojné zakončení - nic víc, nic míň. Knižní Milénium mi nepřijde jako žádná legendární událost, a filmová trilogie je na tom podobně (a zásluhou skoro trapného druhého dílu v celkovém hodnocení hůře). Skoro celou dobu mě film držel, a rád se někdy podívám znova. Ale ne tak rád jako na jedničku:) 70% ()
Po absurdním kroku stranou ke zcela jiné tváři zápletky po Mužích, kteří nenávidí ženy v Dívce, která si hrála s ohněm, je Dívka, která kopla do vosího hnízda epochálním finále. Finále se vším všudy, má koule, má kulervoucí soudní velkovyvrcholení, všechno souvisí se vším, všechno do sebe zapadá, Lisbeth zase nosí číro jak blázen a na závěr se ukojí každý Lisbeth/Mikael shipper. Jestli takhle daleko dojde i Fincher nebo někdo po něm, tak to bude mega mazec. Obě série se zřejmě nejvíce rozklíží v polovině, ale na to propojení draků se špióny si ráda počkám. ()
To najlepšie a najnapínavejšie ponúkla prvá časť trilógie a ten zostatok napätia a príbehu si spravodlivo rozdelila dvojka a trojka. Lisbeth Salanderová si poriadne kopla do osieho hniezda, znova v nej ožíva rebélia a krehkosť zároveň a "jej príbeh" sa treťou časťou pútavo končí. Napätie je síce neporovnateľne iné, v porovnaní s prvým dielom ide na pol plynu, avšak skompletizovaná mozaika krimi príbehu je elegantne dotiahnutá ( výborná scénka v súdnej sieni). ()
Reklama