Dievča, ktoré koplo do osieho hniezda

Mírný kvalitativní posun vzhledem k slaboučkému druhému dílu je dán zejména filmařsky vděčnější předlouhou (více akce, více konfrontace). Alfredsonova režie zůstává stejně rutinní. Závěrečný díl navazuje přesně tam, kde prostřední část trilogie skončila a jak neokázale (vzhledem k Lisbethině povaze se nabízí „autisticky“) začíná, tak i končí. Žádné grandiózní finále s vybuchujícími domy a záchranou v posledním okamžiku. Hezky nehollywoodsky. S prostředím je finále bohužel tím jediným, čím se Dívka, která kopla do vosího hnízda liší od kteréhokoli tuctového krimithrilleru. Zoufale jí chybí atmosféra knih, resp. prvního filmu. Vedlejších postav ubylo, jako ta hlavní se profiluje Lisbeth, což odpovídá knize i hereckým možnostem výborné Noomi Rapace. Z odstraněných linií nejvíc zamrzelo zredukování těch milostných na jednu jedinou, mezi Mikaelem a Erikou, která navíc neodchází z Milénia, čím je příběh zbaven další zajímavé – novinářské roviny. Film je to ukoukatelný, ale viditelně natočený narychlo a předhozený publiku ještě za horka, dokud se o Miléniu hodně mluví a píše. Nečíst tři nadprůměrně knihy, dvě průměrné filmové adaptace mne k jejich přečtení rozhodně nepřivábí. 70% (09.12.2010)

Obdivuhodné zvŕšenie trilógie. Thrillery na pokračovanie sú vo filmovom priemysle veľkou raritou, a hlavne z hľadiska komerčného využitia sú viac-menej nepodporovaným artiklom, takže som rád, že niečo podobné vzniklo pod profesionálnou taktovkou skupiny, či už hereckej, alebo tvorcovskej. Ani záverečnej časti nechýba správna dávka napätia, gradácia atmosféry a veľmi dobré suverénne herecké výkony. Súdno-procesovou časťou sa trošku pozmenilo ladenie celej trilógie, takže sa dostal k slovu aj krimi žáner, ale to len osviežilo celý dojem. 85%. (03.10.2010)

Karl Stig-Erland Larsson zemřel v pouhých 50 letech, zanechal za sebou uzavřenou trilogii, která knižně vyšla až po jeho smrti. Své partnerce odkázal notebook, kde měl další tři rozpracované díly plánované dekalogie. Filmové zpracování celkem věrně kopíruje knižní předlohu, zachycují to podstatné z románu, příběh se odehrává ve svižném tempu. Autor předlohy vychází ze svých dlouholetých zkušeností investigativního novináře, řada zápletek včetně výhružek a ohrožení na životě je patrně z jeho vlastních zkušeností. Oproti prvnímu dílu, který je dějově posazený na ostrov a není tak prošpikovaný mrtvolami, jsou další dva díly víc ponuré, akční, násilí je neodehrává ve skrytu, je otevřené a brutální. Atmosféra filmu i její postavy korespondují s knihou. (02.07.2014)

Daniel Alfredson se pochlapil a závěr trilogie dle knih Stiega Larssona natočil mnohem lépe, než druhý díl. Snímek sice nedosahuje kvalit prvního filmu, ale atmosféra postupně graduje a v závěrečné třetině jsem byl napnutý jak kšandy. Jen škoda, že se ani na druhý pokus režisérovi nepodařilo vybudovat chemii mezi Nyqvistem a Rapace tak dobře, jak se to povedlo Oplevovi v první díle. (26.01.2011)

Mierne nadpriemerná kriminálka, ale o to v tomto prípade až tak nejde. Dôležité je upozornenie na zneužívanie psychiatrie a štátnej vyšetrovacej a dohliadacej mašinérie. Takéto svojvôle sa diali nielen v sovietskom bloku za účelom eliminácie politických oponentov boľševického režimu. Podobné prípady sa dejú aj dnes - ide napríklad o vyhlásenie nesvojprávnosti nad človekom, ktorý bohatým príbuzným prekáža ako potencionálny dedič. Známe sú aj prípady dočasnej nespôsobilosti slúžiace ako akési krycie alibi pre spáchané zločiny. Namiesto niekoľkoročného väzenia ich páchateľov čaká len pár týždňový rehabilitačný pobyt na psychiatrii po dohode so šéfprimárom. Ďalšie prípady obťažujúcich staručkých príbuzných, ktorí sa znesvojprávnia aby sa rodina nemusela starať, nepohodlných svedkov rodinných čachrov-machrov a podobne je viacero. O tom, že nejde len o vycucance z prsta poukazujú konkrétne odhalené prípady, knižná predloha tohto filmu vychádzajúca z reportážnych káuz a v našom prostredí napr. kniha Dominika Dána, opisujúca podobné praktiky aj v období po roku 1989. Ukazuje sa tak, že ani zdanlivo nedotknuteľné odborné posudky súdnych znalcov nemusia byť hodnoverné a ich obsah je (ako dnes skoro všetko) len otázkou vhodnej ceny. (03.11.2013)