Doba měděná

Jak zazní v závěru z úst jednoho z představitelů oné globální firmy - ono záleží, s kým mluvíte, koho zpovídáte. Věřím, že kdyby tvůrci dělali rozhovor s lidmi, kteří práci v těch dolech mají jistou, dozvědí se zase něco jiného. Kdyby natočili o tom, že kousek dál od té rozbité silnice, kterou opravují děti svýma bosýma nohama, je jiná silnice, nová a moderní, nebylo by to asi moc angažované. Celou dobu mi přišlo, že jsem někam manipulován - nevěřte policistovi, ochranka neuměla zkontrolovat videozáznam, u nás to vidíme jinak, oficiální zástupci nás nechtějí pustit... Takové trošku naschvál točení. Představte si, že by přijeli podobně afričtí filmoví studenti natáčet u nás v Temelíně, jak by to asi dopadlo, a celý dokument by vyzněl, jak je nikdo nechtěl pustit dovnitř a ti oficiální představitelé jak tají pravdu o tvrdých podmínkách pracujících v elektrárně. Pravdivěji tedy rozhodně působí podobně laděný dokument, a daleko obsažnější, Pod sluncem tma. (28.12.2014)

Korupcí byl prodán státní nevýkonný důl na měď, který živil komunity a školy v okolí, které nyní strádají. A aby byl důl globálně ziskový, propouští 1500 zaměstnanců. Pobavilo mě poučení o bezpečnosti práci. Malý kámen spadlý na ruku je jen kousnutí. Velký ze stropy hadí uštknutí. Lze se na tento problém dívat i jiným pohledem - v současné rychle rostoucí populaci Afriky a změnám klimatu je to dobrá depopulační politika. (15.11.2020)

Dokument má rozhodně co říct, i když se to snaží nafilmovaní eurokravaťáci v Bruselu jaksi zastřít... Už jen to, že jim unikla v promítnutém materiálu ta informace, že se režisér již nějaký pátek před cestou do Zambie snažil kontaktovat vedení měděných dolů, aniž mu bylo vůbec odpovězeno. Na základě toho mi vyzněla eurokravaťácká poznámka typu, že se měl autor snažit získat i oficiální stanovisko druhé strany, jako naprosto bizarní komentář. Samotný závěr dokumentu už byl jak z nějaké trapné komedie. Zdá se, že EIB je prostě jen luxusnější typ evropské kantýny :-) (28.07.2012)

„Je to takový mišmaš,“ říká úředník Evropské investiční banky. Má na mysli obsah filmu (o natočených záběrech říká, že jsou hezké) a má pravdu. Ale v zásadě jeho výrok jako by jasnozřivě platil i na některé aspekty formální práce, kterých byl nebohý úředník ušetřen. Například na „české“ titulky pro české diváky. Ale jsou opravdu pro české diváky? Zdá se, že spíš pro česko-anglické: „služebna důlní POLICE Mopani“. Anebo pro české jazykové záhadology - pak by ale tvůrci měli na závěr uvést správné řešení hlavolamu, jaký smysl v sobě skrývá věta, která vlastně ani větou není: „Já bych řekl, že pokud toho policajta co byl v civilu a doprovázel vás, jednalo se o speciální úkol pro detektiva.“ Polovina podtitulků je nasazována naprosto mechanicky podle vzorce „jak dlouho se mluví, tak dlouho necháme titulek“, a tudíž ani poměrně rychlý čtenář nestíhá; možná by se jejich autor měl občas podívat na film v původním znění s titulky, anebo by mu měl někdo vysvětlit, že minimální doba nutná k zaznamenání mluvené a psané informace se někdy i dost výrazně liší. Možná by to pochopil a pro příště se z toho poučil, v opačném případě by měl jít dělat něco jiného. (08.07.2012)

Pojďme točit do Afriky, nevím co, ale určitě se tam něco najde. Takový přístup k tématu není zrovna nejlepší. Dokument není o tom, přelézt plot, něco tam natočit a nakonec neříct nic divákovi. Přesně takto jsem se cítil po odchodu z kina. Nic jsem si z toho neodnesl a děkoval jsem, že dokument má tak krátkou minutáž. Z počátku to vypadalo na zajímavou investigativní reportáž, ale nakonec je to paskvil slepený z pěti věcí - chudé děti pracující na opravě silnice, zákaz natáčení v továrnách, provizorní kostel, dolování načerno a nakonec zkoumání uměleckého díla na podlaze nějaké firmy. Omlouvám se, ale opravdu jsem nepochopil pointu. (12.01.2011)