Réžia:
Tom HooperScenár:
David SeidlerKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Colin Firth, Helena Bonham Carter, Derek Jacobi, Geoffrey Rush, Richard Dixon, Jennifer Ehle, Ramona Marquez, David Bamber, Michael Gambon, Guy Pearce (viac)Obsahy(2)
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (6)
Recenzie (1 922)
Velmi příjemný dobový film. Série logopedických sezení není zrovna námětem stvořeným pro stříbrné plátno, přesto se jej podařilo transformovat v pozoruhodný výsledek. Colin Firth v roli nejistého koktavého krále exceluje, jeho výkon je jednoznačně oscarový. Současně na mě ale působil velice upřímně a nevykalkulovaně, jako ostatně celý film. Když v závěru došlo na tu titulní "king´s speech", byl jsem dojat. 9/10 ()
Ano ano ano, britské, konzervativní, ukecané (i když je lepší říct umluvené neboť je to míněno jako pocta mluvenému slovu), herecky vytříbené, ba až koncertuózní. Leč stejně mě film jen utvrdil v přesvědčení, jaká je ta monarchie (tedy jediná věc rychlejší než světlo), královská rodina, koruna a všechno kolem šaškárna. "Čtyři věty a jste králem." Celý film jsem musel myslet na jiný filmový pohled do královské dynastie, do života krále, který je zde také zmíněn, a to film nesoucí v titulu jméno dementního Jiřího III. V tom filmu padne věta: "to je náš úkol, smát se a mávat." Jiří VI. sice není šílený, ale sám by si kralování nevybral. Děti už mu neřeknou tatínku, ale klaní se před ním. Samé pitomé vznešenosti, i když ve filmu vyznívají vtipně a až domácky mile, ve skutečnosti je to pevně utažená svěrací kazajka nebo výstavní síň, v níž jsou předváděny lidem vlastnosti, které nemusí mít, protože je všechny má za ně král. Ještě k filmu. Ladění toho závěru: Rezignuje Baldwin, nastupuje Chamberlain, střih, začátek války. Jako by se nástupem zk. č. Ch. apeasement britské politiky rázem otočil k odvážným přípravám na válku. Že se film obloukem vyhne jisté dohodě čtyř o pátém bez pátého bych ještě pochopil, anžto o tom film asi neměl být, ale takhle to vyznívá pro mě velice nepěkným způsobem, proti kterému se musím ohradit. ()
Film se opírá zejména o Firtha, kterej je výbornej a evidentně nepřekvapilo jenom mě, že umí mimo romantickýho blbečka zahrát i blbečka s vadou řeči a pak o Rushe, kterej i když nemá jako Firth na svý postavě nic vyloženě výraznýho k hraní, tak se Firthovi téměř vyrovná. Ale co dál? Film v podstatě neustále řeší jen Firthovu vadu řeči a více méně se takhle dotáhně až ke konci, sice se netáhne nudně, ale rozhodně se netáhne ani nějak úžasně poutavě. ()
Bez koktání výmluvný film o koktání... Ne, samozřejmě nejde o konkrétní handicap, kterým král-outsider trpí, ale o způsob, jakým je zpracován. Jako základní pilíř nevidím Jiřího VI, nýbrž excelentně napsanou a noblesně zahranou postavu Lionela. On je ten, kdo v zadrhávajícím se princi vidí krále, on je ten, kdo je schopen pomocí neortodoxních metod vnést do akademického prostředí lidský aspekt - je nejen učitel mluvy, ale do jisté míry i učitel charakteru. Pozadí druhé světové je dobře využito, možná až zneužito, pro vytvoření potřeby sepjetí lidstva, čímž také navozuje pocit naléhavosti. Katarze ze závěrečného projevu tedy dosahuje svého potenciálu. Pochválit ještě musím vynikající kameru, která navíc na sebe a svou uměleckost ani v nejmenším neupozorňuje, přesto nakonec nechám ve vzduchu viset jakýsi otazník v podobě chybějící páté hvězdy... 8/10 ()
Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. ()
Galéria (126)
Zaujímavosti (41)
- Scenárista David Seidler jako dítě sám trpěl vadou řeči. Když slyšel onen slavný "válečný proslov" panovníka, napsal královně matce dopis, v němž žádal o povolení, aby příběh krále mohl použít jako námět pro film. Královna matka (1900-2002) mu odepsala kladně, ovšem souhlas podmínila žádostí, aby tak nečinil v době, kdy bude ještě naživu. Seidler její podmínku respektoval. (don corleone)
- Celosvětová premiéra proběhla 6. září 2010 na Telluride FF. (Varan)
- Prvním úspěšným pokusem krále Jiřího (Colin Firth) o přednes byla recitace Hamletova monologu "Být či nebýt". Velká část herců účinkujících ve filmu má vlastní zkušenosti s účinkováním ve zmíněné Shakespearově hře. Derek Jacobi ztvárnil dánského prince ve hře „Hamlet, Prince of Denmark“, Claire Bloom ztělesnila Gertrudu. Jacobi si později zahrál Claudia v Hamletovi z roku 1996, v němž Timothy Spall odehrál Rosencrantze. Geoffrey Rush nějakou dobu působil v australském národním divadle v roli Horácia, zatímco Helena Bonham Carter byla k vidění jako Ofélie v Hamletovi z roku 1990. (EbiGuetta)
Reklama