Děcka jsou v pohodě
The Kids Are All Right
Réžia:
Lisa CholodenkoKamera:
Igor Jadue-LilloHudba:
Carter BurwellHrajú:
Julianne Moore, Mark Ruffalo, Annette Bening, Mia Wasikowska, Josh Hutcherson, Rebecca Lawrence Levy, Yaya DaCosta, Sasha Spielberg, Zosia Mamet (viac)Obsahy(2)
Vtipný a energický portrét moderní rodiny – Nic a Jules (Annette Bening a Julianne Moore) jsou matky, které žijí v útulném bungalovu na okraji města se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem (Mia Wasikowska a Josh Hutcherson). Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá o velkou laskavost. Chce, aby mu Joni pomohla najít jejich biologického otce. Navzdory vlastním pochybám splní Joni bratrovo přání a naváže kontakt s „bio-tátou“ Paulem (Mark Ruffalo), pohodářským majitelem restaurace. Když do života této nevšední rodiny vstoupí Paul, začíná pro všechny nová kapitola, v níž jsou postupně definovány, přehodnoceny a pak znovu formulovány rodinné vztahy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (603)
… a já s nimi. Tahle story mě totiž vážně bavila. I když se nejedná o ten typický „tohle musím mít ve své DVD sbírce“ film, který by na nějak dlouho uvíznul v hlavě. Hodně ale baví ona uvolněná atmosféra, kterou si pamatuju z takových nezávislých skvostů jako jsou Malá Miss Sunshine nebo Bokovka. Rodinu dvou stárnoucích lesbiček tak trochu provětrá objevení muže, který kdysi pro jejich dvě děti posloužil jako dárce spermatu. Nebudu chodit kolem horké kaše – film je to výborný. Výborně se na něj dívá, skvěle odsýpá, je s ním prostě příjemně. Kdybychom ale chtěli rýpat, tak má řadu nedostatků v tom, že něco naťukne a záhy od toho nečekaně upouští. Důležité momenty (fakta) prostě z ničeho nic odejdou. Lisa Cholodenko, jedna z nejznámějších představitelek současného lesbického filmu, jakoby chtěla mimo jiné hlavně říct, že děti vychované v lesbické rodině jsou na tom vlastně nejlíp (však i kamarádi obou dětí jsou příkladem hulvátů a nadržených děvek). Navíc mi vadilo, jak onen mužský vetřelec (povedeně napsaná a sympatická postava) skončí, jak je odkopnutý a jeho role v příběhu nedořečená.. Nicméně u herců bych rád skončil – všichni hrají na jedničku (lesbické matky zvlášť), ale právě onen mužský element mě dojal i rozněžnil nejvíc. Mark Ruffalo se snad definitivně zbavil všech těch průměrných, místy hodně otravných filmů typu Letuška 1. třídy, Kód Navajo nebo Co je šeptem... Přistupoval jsem k němu mnohdy skepticky, ale přísahám, už nebudu.. ()
Půda, na které film stojí, je úrodná zejména na kvalitní herecké výkony. Sbližování a odcizování obou matek v sobě má stejný kus nenucenosti jako režisérčino nakládání s tématem homosexuálního partnerského použití. Menšinová sexuální orientace netvoří alfu a omegu filmu, prostě v něm je. Jediná výraznější dospělá mužská postava působí nadbytečně, což byl – také vzhledem k tomu, jak nemilosrdně se k němu Chodolenko v závěru zachová – pravděpodobně záměr. Partnerská krize by mohla vyeskalovat z jiné příčiny, muž nemuž. Klání dvou ženských postav je zároveň kláním dvou hereček. Je radost sledovat, jak si věrohodně neustálená Julianne Moore a (sebe)kontrolu pomalounku ztrácející Annette Bening vzájemně kradou scény. Velmi důležitý humor, bez kterého by Děcka lehko zapadla mezi spoustou jiných seriózních rodinných dramat, film nadlehčuje, ale nezlehčuje. Podobně lehké indie songy. Kombinace všeho uvedeného mne párkrát, nejvíce během „úplně normálního“ finále, přivedla ke stavu blízkému dojetí a neboť jsem ze snímku necítil faleš a hraní na city, přijít slzy, vůbec se za ně nestydím. 80% ()
Všemi herci luxusně zahraný, fajnou hudbou podbarvený, v tak akorát velkém měřítku natočený, ale zatraceně prapodivně rozpolcený moderní rodinný snímek. Na jednu stranu děsně alternativní, na druhou stranu uvnitř té alternativy stereotypní a reálný jako americká reklama na ženušku v domácnosti z padesátých let - tahle děcka jsou totiž až moc v pohodě. Vztahové a výchovné promluvy znějí jako kdyby je mluvčí přímo četl z příručky "Psychologie v komunikaci" od RNDr. Vobtáhla, a výsledkem není nic jiného než naprosto zabitá ladnost hereckých projevů, které jsou (mimo "vtipné" historky ze sexuálního života lesbického rodičovského páru) bez nejmenších problémů uvěřitelné. A za to by se mělo střílet, protože do Mii alias Nic bych se zfleku zamiloval...a potají přitom myslel na Julianne/Jules, která a) nestárne, ale zraje a krásní, a b) dokazuje, že by byla k sežrání, i kdyby si oblékla pytel od brambor;) Ale to jsem se dostal pryč od toho hlavního, a tím je pro mě nepochopitelné přelévání vnějšího obrazu tohoto snímku. Na jednu stranu chce ukázat, jak skutečná může být takováto ještě před krátkým časem nemyslitelná rodina, na druhou stranu ji ukazuje jako papírem šustící konstrukt možný jenom v idylickém "můžeš nám říct úplně cokoliv, miláčku, nebudeme se zlobit" světě obývaném výhradně otevřenými lidičkami plnými porozumění. Na jednu stranu prezentuje stabilní a láskyplné výchovné prostředí domácnosti dvou milujících (se) žen, a na druhou stranu z jedné udělá bisexuálku, které se to s chlapem zatraceně líbí....aby z ní nakonec byla tragická kajícná mučednice, které je všechno odpuštěno (jo, spoiler, a ne poslední). Hlava se mi vzpírá to pochopit - tohle je příšerně "aktuální" "bio" film, a všem nám to přijde krásné, ale Annette - navenek tvrdá, ale v jádru hodná a spravedlivá - nás s tím najednou všechny posílá do míst, kde slunce nesvítí, a všichni ji chápeme a přijde nám to OK. Takže buď je to mistrovská ukázka manipulace s divákem, anebo ode zdi ke zdi se plácající film určený k podpoření všech a nikoho, a zároveň s potenciálem v určitém momentu naštvat všechny anebo možná taky nikoho, protože i když jsem cítil opravdu velkou nespravedlnost vůči Marku Ruffalovi (který z toho všeho vyjde jako jediný morálně pokleslý lůzr a celkově to s ním nekončí vůbec vesele), lehce svírající pohoda závěrečné scény mě dokonale umlčela. Nevím čím to bylo, ale naprosto přesně se mi vybavil den kdysi před lety, kdy jsem si poprvé vybaloval věci v prázdném pokoji (shodou náhod taky plném slunce, byť s výhledem ne do parku, ale na koleje - vlakové) a došlo mi, že se všechno změnilo... a že to tak má být, a že to pravděpodobně bude v pohodě, a že mám telefon, a že jsem sakra dospělej chlap, tak na co mi bude, a že... no prostě osobní záležitost:) Takže jak to shrnout - dost podstatnou část filmu jsem měl pocit, že mě někdo tahá za nohu (ne-li, že si ze mě tropí řiť), ale měl jsem toho tolik, čeho jsem si mohl užívat, že mi to bylo vcelku jedno. I tak jsem ale zaregistroval pár nedotažených věcí - například by mě fakt zajímalo, co se stalo s tím Mexikánem, a jak se se svým chováním k němu Jules vnitřně srovnala - tahle dějová epizoda je BTW jeden z nejkřiklavějších důkazů, jak idylický se film snaží být, a jak zoufale to maskuje, aby nebyl na první pohled zavržitelný. Jak plyne z ohlasů kritiky, evidentně se mu to daří, a já se nějak přes všechny svoje výtky nedovedu přimět, abych ho shodil na sedmdesátkové tři hvězdy, a musím (alespoň teď) dát 80%. () (menej) (viac)
zrovna toto je typ filmu, kedy ma proste pre mna neprijatelny zaver priserne rozculuje. Od zaciatku mal film perfektny spad, naboj, ziadne prilisne tazkouveritelne kecicky, bolo to fakt zo zivota. Ale to, ako sa reziserka a scenarista zachovali k postave Marka Ruffala ma teda riadne nasr*alo. Asi som prilis velky optimista, mozem si ten happyending domysliet, ale nejaka iskricka nadeje, ktoru som v Joninej odpovedi "Neviem "na "otcovu" otazku "Uvidim ta este niekedy", nenasla, mi tam proste ohromne chybala. Ale film aj napriek tomu ma svoje caro a urcite patri k tym, ku ktorym sa s odstupom casu, po nejakom tom roku rada vratim. ()
Výborná, nenucená a řekl bych velice 'lidská' oddychovka (s nutnou dávkou dramatu - ostatně, jak to v životě chodí, že jo :). Opět si ale rejpnu do závěru... Kdyby nebyla postava výborného Marka Ruffala doslova vyšachovaná, nebál bych se jít ještě do lepšího hodnocení - 80%. Výstižné komentáře: Enšpígl, Matty. ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (13)
- Film je věnován Wendy, přítelkyni režisérky, a Calderovi, syn režisérky počatý pomocí spermatu od dárce. (lofa)
- Robin Wright byla zvažována do role Nic. (Taninaca)
- Snímek byl natočen za pouhých 24 dní. (M.B)
Reklama