Začátky

Začátky aneb jak se vypořádat v pozůstalostí zemřelých a co vás při tom všechno možná potká. Z počátku jsem považoval dějovou dualitu umírání otce a nabalování herečky za zbytečně rozšafný námět, postupně jsem si zvykl, ale zase jsem ztratil zájem o film jako celek, je to příliš ospalé. Dobrá hudba, na naše poměry solidní dabing. Christopher Plummer se toho fakt nebojí :-) a když dáte do filmu Jacka Russella, máte poloviční úspěch automaticky zaručen. (24.03.2013)

Podľa toho čo som videla si viem domyslieť, čo chcel Mills svojím filmom povedať, ale to čo chcel povedať, nemalo takú formu, aby to bolo aj pútavé. Množstvo zvláštnych a od veci dialógov, infantilných scén s Ewanom a Mélanie komediálnemu rozmeru nepomohlo. Dramatická línia bola povrchne podaná a romantické to nebolo ani zďaleka. A tak si po dopozeraní musím domýšlať, čo malo u diváka vytvoriť dojem. Zostáva mi z toho len vzťahová rovina - otec, syn a partnerský vzťah versus samota. Spracovaním strašná nuda i napriek snaživým hereckým výkonom. (20.01.2012)

I o veskrze obyčejných věcech může vzniknout neobyčejný film. Život není černobílý, je plný emocí, pocitů a maličkostí, které poskládány na sebe tvoří onu těžko definovatelnou jedinečnost bytí a nebytí. A tak je to s hlavním hrdinou Oliverem, který po smrti otce hledá sám sebe, má za sebou čtyři ukončené vztahy a na obzoru se rýsuje nový...Civilní, lidské a moc hezké. (28.12.2011)

Tak tenhle film toho možná říká o životě víc, než všechno ostatní, co jsem dosud viděla. Možná to bude tím, že jsem dříve taky všechny vztahy opouštěla já...nebo tím, že na mě leze krize středního věku, kdo ví. Ale určitě to bude tím, že kromě sympatických hereckých výkonů film taky oplývá milými drobnostmi jako jsou Oliverovy nápadité skicy nebo retrospektivní fotomontáže, o nádherné Reitzellově hudbě (kdysi spolupracoval s AIR) ani nemluvím. (21.01.2012)

Taká pomalá romantická dráma. On je osamelý suchár a ona tajuplná kráska, ktorá má tiež nejaký problém sa naplno partnerovi otvoriť. Pomaličky sa dávajú dokopy a popritom sledujeme spomienky hlavného hrdinu na jeho detstvo v ktorom ho vychovávala hlavne jeho matka a zároveň na posledné roky života jeho otca, ktorý sa po smrti manželky priznal, že je gay a rozhodol sa, že si to na staré kolená užije, lenže ho napokon postihla rakovina a tak sa o neho musel syn starať. Behom tých chvíľ sa konečne trochu viac spoznali. Je to taký strašne pomalý film. Tie spomienkové scény síce vysvetľujú povahu hlavného hrdinu, ale radšej by som bol, keby sa film naplno venoval romantickej línii v súčasnosti. Postava Mélanie Laurent mohla byť menej tajuplná. To že sú obidvaja z páru vlastne dosť uzavretý má za následok celkom časté nudné pasáže. Najviac ma nakoniec asi bavili McGregorove rozhovory s vlastným psom, ktorý mu v duchu odpovedá, čo je pre divákov otitulkované. Výsledkom je vlažný priemer na jedno pozretie. P.S: Oscar pre Christophera Plummera za postavu starého gaya bol fakt mimo. Zase vyhrala téma nad kvalitou. Rozhodne si ho viac zaslúžil Nick Nolte za Warriora. 5/10. (09.06.2019)