Proini peripolos

Jednoduchý děj vykresluje cestu mladé ženy městem v postapokalyptické době. Odráží útoky neznámých útočníků a jednotek, nic si nepamatuje, část cesty ji doprovází člen jednotek a pomáhá jí. Děj je úplně jednoduchý a tuctový, ale tady jde zejména o atmosféru a ta je u Nikolaidise neuvěřitelně temná, bizardní, bezútěšná, smutná a záhadná ... Rozhodně zajímavý počin ... (15.09.2010)

Popravdě jsem od toho čekal víc. Atmosféru to místy má skutečně hodně podmanivou, i přes zbytečně dlouhé sólo putování hlavní hrdinky, ale jelikož celý film sází hlavně na ni, tak mi celkově nepřišla tak silná, jak bych očekával. Ten dost jednoduchý příběh mě zaujmout dokázal, jelikož pozadí toho všeho je dost mysteriózní, ale v tomhle směru to nikam moc nedospěje - a stejně tak i nějakým přesahem. A depresivních postap stojících aspoň částečně na působivé atmosféře jsem viděl už víc a našel se nemalý počet takových, ze kterých jsem měl silnější dojmy a dokázaly mít i nosnější myšlenku. Proini peripolos mě ale i tak dokázalo zaujmout svojí atmosférou, hereckými výkony, solidním vedením jednotlivých scén a tím typickým řeckým nádechem podivnosti, který je patrný třeba i u Lanthimosových filmů, jenže Nikolaidisovi funguje a drží pohormadě. A jakž takž drží pohromadě i celý film. Jen se v něm prostě dalo rozehrát víc (i ve stejně minimalistickém ladění) a popravdě to své hodnocení mám mezi třemi a čtyřmi. Ještě si to nechám projít hlavou, ale zatím pro tu čtvrtou hvězdičku nevidím důvod, takže prozatím dávám silné tři a uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě a nebo jak mě to zaujme při případném druhém zhlédnutí... Silné 3* (16.02.2022)

Z filmu mám rozporuplné pocity, ale převažují kladné. Některé podivnosti ve filmu vyšuměly do prázdna a neřešili se. To mě sice mrzelo, ale tak nějak jsem se s tím smířil a užíval si atmosféru. Po většinu filmu hraje taková hypnotická, magická hudba, jak od Vangelise. Některým scénám tak dodala na efektu. Film řadím v rámci postapo žánru mezi ty, které si mě tak nějak podmanily, tento podobně jako další postapo "Chlapec a jeho pes". (26.11.2019)

Komorný postapokalyptický príbeh o dvoch nič si nepamätujúcich ľudoch, ktorí blúdia špinavým a zhrdzaveným torzom mesta. Áno, atmosféra a spracovanie kvalitné, ale príliš dlhá stopáž robí pomaly plynúcemu a nikam nesmerujúcemu príbehu kata. Niektoré veci sú nedotiahnuté - po apokalypse v pohode bežia televízory a premietajú kiná, je dostatok streliva a motorových palív. Hodnotenie: 45% (02.05.2014)

Žena, jména nejsou důležitá, kráčí opuštěnou zničenou krajinou a vstupuje do hlubin města. Po zdolání určitých překážek narazí na muže, tedy on už ji nějakou dobu sledoval, který patří k ranní hlídce. Její členové mají za úkol každých 24 hodin zabít minimálně jednoho člověka. Nezabije ji, ale ona jeho by mohla, pokud jí ukáže cestu z města. Strastiplná odysea městem je plná dalších překážek a smrt číhá na každém kroku. Vizuálně vytříbené postapo - některé scény jsou uhrančivě krásné, pokud divák souzní s definicí krásy tak, jak ji stanovila dekadence. Zdánlivě bezvýchodné, syrové, temné. Hudební složka je vynikající a výborně doplňuje obrazovou - místy zní jen nepříjemný cvrkot a bzučení, jindy se hudba poeticky rozkročí, jak to předvedl třeba Vangelis v Blade Runner. Studené barvy, měkké tóny, světla a stíny. Někdy stačí jen pohled na stříhání poplašných plechovek a napětí by se dalo krájet. Mainstreamovému divákovi ovšem nedoporučuji. Nejde přímo o artový film, ale je to Nikolaidis, svérázný režisér s jiným pohledem. (25.12.2022)