Zdrojový kód

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)

Perfektný herecký Výkon ala Jake Gyllenhhaal, nekompromisne komplexný scenár a parádna réžia tvoria Source Code bombovým sci-fi akčným thrillerom...............Soundtrack Chris Bacon: 1. Source Code Main Titles [2:26] ,2. You Don't Know Me [3:05] ,3. Eight Minutes [2:19] ,4. Racial Profiling [2:12] ,5. Coffee Will Have to Wait [2:15] ,6. Source Code Explained [3:20] ,7. Piecing It Together [3:27] ,8. Am I Dead? [2:40] ,9. One Death Is Enough [2:41] ,10. Colter Follows Derek [5:28] ,11. A Real Validation [1:40] ,12. I'm Gonna Save Her [3:59] ,13. No More Rubble Today [2:36] ,14. Regret and Reconciliation [3:27] ,15. Frozen Moment [4:25] ,16. Everything's Gonna Be Okay [2:51], (18.06.2011)

║Rozpočet $32miliónov║Tržby USA $54,712,227║Tržby Celosvetovo $147,332,697▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $8,569,210║ Tržby za predaj DVD v USA $10,658,921║ __Prekvapenie roka 2011!!!__ Režisér Duncan Jones sa pekne ukazuje, vypadá že má dobrý potenciál a do budúcna verím že ešte prekvapí, jednoznačne to je konkurent ráže Alex-a Proyas-a. Samotný film dá pripomenúť na skvost roka 2010 = Počiatok, takže v skratke ide o strhujúci zážitok bez najmenšieho zaváhania, kde nechýba husté napätie, detektívka kde pozorne z hlavnou postavou núrite po podozrivom, popritom obdivujete vizuálne vsuvky a prešmyčku do zdrojového kódu, fakt ide o skvost v danom žánri. /videl v kine: 95%/ (19.08.2011)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

Duncan Jones po svojom réžijnom debute Moon dokazuje, že má na prvú ligu a že je schopný utiahnuť aj ambicióznejšiu a divácky atraktívnejšiu zápetkou s gráciou sebe vlastnou. A keďže sa popri tom môže oprieť aj o kvalitný scenár a čoraz lepšieho Gylenhaala, vlastne ani nie je prekvapením, že jeho druhý celovečerný film je rovnako dobre prijímaný ako u kritikov, tak u bežného obecenstva. Úvodom nastolené thrillerové tempo síce v istých momentoch zvoľnuje ale vďaka Duncanovmu citu rozprávať príbeh to nijak zvlášť nevadí a naviac je finále koncipované tak, že po jeho skončení divák začne premýšľať. A to sa pri mainstreamovom filme cení viac než dosť. (11.04.2011)