Zdrojový kód

Tak jsem si tu ty vaše výlevy důkladně pročetl a mal by som takúto otázočku ke všem těm masturbujícím panáčkům, co u každého filmu dští síru nad jakoukoliv drobnou nelogičností a nešetří odpady: Když někdo vymyslí nějaký naprosto tupý kvantový blábol, který má díry jako penzionovaná prostitutka a bez skrupulí se s ním naboří do Matrixu, utřete slinu z klávesnice, nasadíte dementní úsměvy a jakoby nic pod čtyři nejdete???!!! No, já jsem ten poslední, komu by nějaké logické mezery překážely v zábavě, jen jsem vám chtěl trochu vypláchnout ty vlastní výkaly, co máte mnohdy v ústech! Dobře vím, že ta vaše eufórie je způsobena tím, že se vám děsně líbí ten fešácký gay, pan Glyhlenhrál. To už mohli rovnou obsadit Eltona Johna a nechat si Džejka v záloze na pokračování Černého labutě!! Každopádně z pohledu nezaujatého heterosexuála, který se ještě ve slovníku cizích termitů ke slovu logika neprobojoval, je to svižné, zábavné, napínavé a naprosto skvěle se na to tupě civí. (15.06.2011)

Inteligentní rychle ubíhající žánrovka, které nedušínovsky podráží nohy závěrečná emočně chladná, logiky zbavená ("pravidla" virtuálních realit versus "pravidla" paralelních realit) a zcela nevygradovaná pětiminutovka. Ať již je z hlavy Jonese či jde o ústupek producentům, tak je to přesně ten typ závěru, který pohřbívá pozitivní dojmy. To se sice časem uleží (a ne že ne), ale pachuť každopádně přetrvává i nadále (a ne že ne). (04.05.2011)

Tři slova: Jake Fuckin´ Gyllenhaal. Konečně mi zas tenhle krasaveček nepřipomínal spařené kuře, ale jeho jemné charisma film táhlo v obou žánrových polohách. Jako "mentální" detektiv má potřebnou šťávu, jako milovník, co má 8 minut na lásku zase ty svoje zjihlé psí oči. Duncan Jones možná neměl v ruce nejsilnější scénář, ale chytl se témat, která ho fascinovala už v Moonu a skrze ně udělal z jinak celkem řadového sci-fi thrilleru hodně mrazivou podívanou. Hrdina izolovaný a klamaný i skoro až verhoevenovsko-cronenbergovský motiv jeho exploatovaného těla, to všechno mi v závěru nádherně vehnalo vítr do plachet a tu celkem strohou a rychle vyčerpatelnou historku o návratu do minulosti (či do zdání minulosti), obrátilo ve skutečně silný a svérázný film, který letos zatím nemá konkurenci. Nebýt občas pitomoučkých dialogů a místy levnějšího vizuálu, šel bych klidně do euforických výšin. (12.04.2011)

Uvidíme, jestli se mi to třeba ještě nerozleží k lepšímu dojmu, ale spíš o tom pochybuji. Zatím se mi Zdrojový kód zdá strašně naivní, a navzdory tomu, jak zajímavé atributy schovává v rukávu, hrozně rychle zapomenutelný film. Nevím, co přesně bych označila za nejzásadnější chybu, asi to ale přece jenom bude to, že za takto omezených časových a prostorových podmínek je velmi těžké vytvořit postavu, kteréž emocionální momenty by mě opravdu dojaly, a tady se to nepovedlo. Film má sice k dispozici nejvíce štěněcí oči ve vesmíru, totiž oči Jaka Gyllenhaala, chování jeho postavy je ale natolik generické a odcizené, že to nakonec vyjde vniveč. Srovnala bych to s Hranici žívota (Stay). Ta pracuje s podobným jevem, nový svět/život v hlavě umírajícího člověka, a během svého runtime (jenom o deset minut víc než Zdrojový kód) dokáže vytvořit zcela samostatný svět, ve kterém brečím u každé druhé scény, protože mi k tomu film podložeností a zpracováním svých událostí dává důvod. U Zdrojového kódu nastal takový moment jenom jednou, a to ještě částečně. Například souznění s osudovou ženou je zcela papírové a film to nikdy nepodloží jejich opravdovým "setkáním" před diváckými zraky. Pokud je tvoje pointa, že jsou to opravdoví lidé, nezacházej s nimi jako s loutkami, filme! (15.11.2017)

az na ten koniec, ktory mi prisiel ako z inej dimenzie (v negativnom slova zmysle), to bol celkom zaujimavy pocin. Na Jakea a Michelle sa vyborne pozeralo, boli prirodzeni a o mojej milovanej Vere ani nevravim. kazdopadne, film zaujal, ale hudba, tak ta mi teda trhala usi a do rana som z nej mala nocne mory :D (24.07.2011)