Román pre mužov

Bylo to jednou, myslím v neděli. Vstal jsem od rozkoukaného (a mimochodem fakt zábavného) pseudodokumentu Hraje skupina Spinal Tap na PC a šel si vzít do kuchyně něco dobrého. A vidím, že žena kouká na nějaký český film. S Donutilem. A že prá Román pro muže. Tak si říkám, kouknu na to na chvíli, budu tropit posměšky na český film - protože Román pro ženy byl ultrashit - a pak se hned vrátím. A světe div se, já to normálně dokoukal. Až do konce. Viewegha moc nečtu, tohle jsem taky nečet´, takže s knížkou to srovnat neumím, ale na české poměry mi to nepřišlo nějak tragické. Místy jsem se i bavil, hlavně když na scénu nastoupil pasák Budař. Scéna s Donutilem v restauraci mně zlomila v pase. Občas trochu skřípe logika, postavy jsou trošinku šablonovité (hlavně investigativní sestra), ale jinak celkem přijatelné dílko. (19.02.2012)

"Komedie" zbytečně plná "č*ráků" a mnoha ještě horších vulgarismů, trapných vtipů, nudných scén, herců, kteří opravdu nepatří mezi mé oblíbence (a tímto filmem u mě ještě více klesli).. Když to shrnu - katastrofa. Viewegh je výborný spisovatel, ale tohle zpracování se prostě nepovedlo! (28.07.2012)

Nepatřím k lidem, kteří by vyhledávali filmy podle románů pana Viewegha. Vlastně nepatřím ani k lidem, kteří by vyhledávali novější české filmy. A o to více příjemně překvapený jsem byl při sledování tohoto filmu, který mi nabídl vše, co jsem očekával, který mě dokázal na celou dobu zaujmout a přitom (skoro) nenudil, a který byl tak nějak jiný, než na co jsem v televizi zvyklý. Ano, bylo nezvyklé vidět Miroslava Donutila v roli nadutého arogantního pitomce, který neřeší, co si o něm bude okolí myslet, ale tuto svou roli s přehledem zvládl, takže jsem ho skutečně začal nenávidět. Naopak úžasní zde byli pánové Budař a Čapka a jejich "geniální" plán na vypořádání se s arogantním soudcem. Co se týče dějové stránky, tak tam je pravda, že to chvílemi vázlo a že jsem sám občas nevěděl, co tím chce vlastně autor říci, zkrátka místy pomalejší tempo vyprávění příběhu mi výrazně nesedlo a je to vlastně největší nedostatek, který na tomto jinak zajímavém filmu shledávám. Celkově film hodnotím jako mírně nadprůměrný, což znamená rozhraní mezi třema a čtyřma hvězdama a nakonec volím lepší tři hvězdy. (31.07.2011)

Michal Viewegh je jeden z autorů, od kterých bych si za absolutně žádných okolností knihu nekoupil. A přesto už jsem narazil na spoustu filmových adaptací jeho knih. Tenhle film je jedna z nich. Kdyby zde nebyl vždy a všude skvělý Miroslav Donutil, kdyby zde nebyla vysoce koukatelná Táňa Pauhofová, kdyby zde nebylo pár slušných vtípků, tak bych to asi po chvilce vypnul. Naštěstí tu vše výše zmíněné bylo, takže jsem to zdárně dokoukal. Nebyl to teda žádný trhák, ale to od českých filmů poslední doby snad ani očekávat nelze. * * (14.05.2011)

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)