Dreamhouse

Zábavný mysteriozní thriller, který má přesně tu správnou atmosféru, jenž dokáže vtáhnout už od začátku. Divák od startu cítí, že je něco špatně a zoufale touží zjistit, o co tady jde. Dojde na zvrat v polovině a stejně tak na konci, a ačkoliv se zdálo, že po prvním zmíněném už film nebude mít moc co nabídnout, konec mě přesvědčil o opaku. Fajn film na nudné odpoledne, který sice v paměti dlouho neutkví, hlubší přesah (bohužel) nemá a divák si bude pamatovat jen to, že zde šlo o jakýsi mindfuck, ale na momentální zabavení víc než dostačující. (20.01.2022)

Začína sa to celé veľmi dobre. Rodinná idylka je narušená tajomným pozorovateľom a cítiť jemné mrazenie, atmosféru z neznámeho. Scéna objavenia teenagerov v pivnici atmosféru rozbije a neskoršie smerovanie deja naberá úplne iný smer aký by divák čakal a možno si aj po dobrom úvode želal. Celú prekvapivú pointu a dokonca aj záver som odhadol už behom polhodiny (stačí len trochu pouvažovať). Ďalej to už teda prekvapivé vôbec nebolo, atmosféra sa vytratila, ale nemožno filmu uprieť, že aj tá iná cesta nebola natočená zle. Priemerný mysteriózny film s dobrými hercami, ktorý neurazil, ale hneď na druhý deň zapadne do zabudnutia. (18.02.2012)

Čtu tady, že je to překombinované a vykradené, což docela souhlasím, ale stejně bych tomu tak 60% dal. Sice jsem čekal, že bude film více strašidelnější, ale vyloženě špatný nebyl a i když neukázal nic novýho, tak mě docela bavil. PS. Nechápu kdo dělal trailer. Je to skoro jak "Dream House v kostce". Prozradit hlavní pointu filmu v traileru, to se vidí málokdy. (18.11.2011)

Těžko říct, zda-li více pomohla (lahvová) plzínka v kombinaci s dobrou večeří, absence shlédnutí traileru (nikdy nedělám) nebo zdejší komentáře, ale (popravdě) čekal jsem o poznání větší průser. Ostatně už v osobě režiséra J. Sheridana (stejně jako samotném hereckém obsazení) byla záruka jisté kvality. Na druhou stranu to ještě nutně nemusí znamenat (a také neznamená) plnohodnotný filmařský zážitek. Nebudu tu hořekovat nad tím, že snímek je jedním velkým plagiátem (to je drtivá většina současné produkce) stejně jako skutečnosti, že „šokující“ pointu přináší tvůrci už v polovině filmu (člověk nemusí mít nutně nakoukáno, aby mnohem dříve pochopil, jakým směrem se vše ubírá). Problém je, že (tvůrci) musí mít v zásobě plnohodnotný „přídavek“, což Dream house bez jakýchkoliv pochyb nenabízí (tj.postrádá). Když už se tu hojně skloňuje jméno velkého Martyho a jeho Shutter Island, nabízí se příměr: „když dva dělají totéž, nemusí to ještě nutně znamenat totéž“. Byť přiznávám, srovnávat oba snímky není zcela fér. Na druhou stranu, co je v životě fér, takže...když pominu fakt, že filmařsky, (alespoň co se žánru týče, je Marty o pořádný krok vepředu, přičemž stále platí přímá úměra, čím dál je Jim svému rodnému Irsku, tím více ztrácí půdu pod nohama, to i v případě jeho nedávného blízkovýchodního výletu) je to právě ta „nadstavba“ v podobě poslední věty, která Scorseseho snímek vystřeluje nad hranice žánru, zatímco v případě Sheridana a jeho Dream house je to právě druhá polovina resp. posledních 15 min, které kazí dosavadní převážně pozitivní dojem z umně budované atmosféry a dobře hrajících herců. Neříkám, že přímo odporuje logice (naopak), jen mi to přijde (zbytečně) laciné, překombinované a zejména kontraproduktivní. Když budu mluvit za sebe, cítil jsem, že se mnou bylo vyjebáno a to bohužel nikterak uspokojivě. Ten snímek jakoby (na divákovi) vyžadoval více pozornosti než si ve výsledku zaslouží. Jednoduše řemeslně poctivě odvedený („zakázkový“) produkt (troufám si tvrdit i lehký nadstandart současné produkce) avšak bez větší přidané (osobité) hodnoty. Přičemž mám lehké dilema, zda-li na vině je více scénář nebo samotná režie. Zatímco v případě (mnohovrstevnatého avšak pevně držícího pohromadě) Shutter Island mně snímek „nedal spát“ i druhý den po projekci, (přičemž se to Mártymu ani na okamžik nevymklo kontrole, přesně věděl, co chce natočit) a já se tak těším na každou další (opakovanou) projekci, v případě (roztříštěného) Dream house nemůže být o něčem podobném ani řeč. K repete jsem si nenašel jediný opodstatněný důvod a mám silný pocit, že ani samotný Jim dodnes neví, kde přesně se mu to vymklo kontrole. Přičemž svádět vše na střižnu by bylo příliš jednoduché a laciné. Výsledný resultát: Na jedno (oddechové) použití snímek „neublíží“. Otázkou ovšem zůstává, zda-li bych byl tak shovívavý i v případě kinoprojekce. (04.12.2012)

Nebylo to zase tak špatné, ale nějak se mi nechtělo věřit, že to natočil Jim Sheridan, není to vůbec jeho obvyklý žánr. Po celou dobu jsem si říkala, že kdyby tam přidali pár scén a postav a lépe to prostříhali, mohlo to dopadnout mnohem lépe. I sám Daniel Craig po natáčení prý pronesl - "film sice nedopadl nic moc, ale aspoň jsem se při něm dal dohromady se svojí budoucí ženou" (Rachel Weisz). (12.02.2013)