Policajný, adj.

Takový film nejlíp dokazuje, jak je svět jinde. Škoda, lituju, že se už u nás dostalo filmování do takového stavu, kdy tu nemůže vzniknout podobný nestandartní film. (A pokud nějaký "jiný" vznikne - dejme tomu loňský Jan Hus, ale nedá se to srovnávat - tak prakticky není k vidění.) Na všechno tu je spousta času, taky stojíte na ulici, tlučete špačky, sedíte v kanceláři policejní (policejní, adjektivum) stanice, nudíte se s tajným policistou při jeho případu..v čekárně vedle sekretářky klofající do klávesnice...nudou, v nudě, bez hudby, bez rozptýlení....tisíceré díky aspoň za zvonící telefon. Jistě, v podstatě je to ideální film leda tak pro páteční bezčasé nicnedělání, kdy člověk má chuť koukat do blba, a tak aspoň ten pohled namíří na obrazovku. Bonusy Politist, adj.: nenásilné vykreslení atmosféry země, čtení plného znění hesel "svědomí" a "policie" ze slovníku, copak bych si je někdy sám přečetl? (05.03.2010)

Dekonstrukce morálního imperativu a policejní práce jako dobrodružné romance, na jejímž konci stojí Pravda. Tohle je sadistické plahočení, na jehož konci stojí racionální kompromis. Geniální přechody z hyperrealismu všedních situací do absurdního dramatu, kde se ušlechtilost záměru rozbíjí slovníkovými definicemi. Nic nakonec nedává smysl, jenom mechanické bytí v kruhu. Brilantní dialektická detektivka s pointou, která adjektivum "procedurální" posouvá nad slovníkové heslo. (26.01.2016)

(CINEMA MUNDI 2010) POLICEJNÍ, ADJEKTIVUM je nesmírně chytrá a zábavná sémantická hra o rozporu mezi významem slov a naší vlastní definicí ovlivněnou morálními a etickými zásadami. Nemyslím si, že se jedná o nedivácký počin, protože jde o velice komunikativní dílo, které prostřednictvím předčítání zpráv vedoucímu/čtení zpráv samotným divákem shrnuje předchozí dění. Navíc je možné se na oné hře podílet, protože pozorný divák si všimne, že dialogy jsou návodem k tomu, jak film číst; nejpatrněji asi při rozhovoru muže-policisty a jeho ženy o textu písně, který při doslovném vnímání vyzní nesrozumitelně, odtažitě a zdlouhavě, ale při interpretaci za pomocí výkladu symbolů je jasné, že některé věci nelze říct přímo (což se nevztahuje jenom na slova, ale i záběry a scény vůbec). Plus jde o nápadité vyjádření se k jednomu žánrovému adjektivu - policejnímu filmu, který byl zbaven pro samotné soustředění se na atrakci jakýchkoliv morálních pochybností, o nichž je tento ukázkový představitel progresivnosti rumunské nové vlny především. Opravdu jde o policejní film, a to bez jakýchkoliv adjektiv, a já dávám plný počet, a to bez jakýchkoliv pochybností či morálního pochybení, protože vedle TAJEMSTVÍ JEJICH OČÍ jde pro mě o nejlepší (a co do národní kinematografie - jejich znaků - nejreprezentativnější) titul zhlédnutý na prvním ročníku Cinema Mundi. P.S. Speciální poděkování patří Jaromíru Blažejovskému za upozornění na tuhle klubovější obdobu HANEBNÝCH PANCHARTŮ a civilnější verzi HRANIC OVLÁDÁNÍ. (01.03.2010)

Film, ktorý robí všetko preto, aby ho bežný divák v závale nasranosti čo najskôr vypol a vyhodil cez okno. Prvá polovica pôsobí skutočne ako najúmyselnejšie možné plýtvanie celuloidom. Neskôr ale tvorca začne odkrývať karty, z úmornej rozťahanosti, prázdnosti a zbytočnosti diania pred kamerou robí trefnú, cynickú reflexiu absurdnosti života daných postáv v danom rumunskom mikrosvete, a v závere tomu celému nasadí nekompromisný klinec do rakve, ktorým všetko sarkasticky potvrdí a prehĺbi. Hodnotiť tu hviezdičkami nie je jednoduché, osobne mám podobné filmy radšej v atmosferickejšom a obrazovo i herecky zaujímavejšom spracovaní Jarmuscha či Kaurismakiho. Ak ale ulietavate na silnom protiprúde, nech vanie odkadiaľkoľvek, budete v siedmom nebi. (01.03.2010)

Viděno na LFŠ 2011. Hlavní důvod proč jsme šli na tenhle skvost byl ten, že ve Slováckém divadle potom promítali Amer a nechtělo se nám přebíhat, protože Slovácké divadlo je od všeobecného dění trochu dál. Radši jsme měli jít na dokumety od Roberta Sedláčka, to je aspoň zábavný člověk, narozdíl od Policejní, adj. kteréžto nebylo zábavné ani trochu. Ono to vlastně nebylo vůbec nic. O tom v podstatě svědčí to, že polovina sálu odešla v průběhu filmu a polovina z té poloviny co zůstala spala (já sem tam taky). Ten film definuje jedno slovo a to je únavný. Neskutečně dlouhé záběry na nic, jako třeba hlavní hrdina opřený o sloup, kde jediné zpestření je paní, která projde a venčí psa. Úplně zbytečných dlouhých a nudných točených naprosto statickou kamerou, která tam prostě jen tak stojí a dívá se na nějaké nezajímavé dění ničeho. Navíc, ta těžká zápletka o prá jointech, to je fakt k smíchu. A kde je to těžké psychologické dilema?! Přiznám se že trochu prča to byla, zasmál jsem se totiž například u rozboru písně. Jinak je to ale přenudná, předlouhá blbost o ničem. A špatně natočená. Až na německy dabované pinku je tohle můj největší krok mimo na letošním LFŠ. Jo a ještě, to že kamera zabírá nějaký psaný dokument (a poměrně dlouhý) a čeká se až si to divák přečte se naposledy požívalo snad v němých filmech. (30.07.2011)