Ztracen ve vesmíru

Unuděn ke spánku. Toho rozjímání na pár myšlenek bylo až až. Na to, že to netrvalo ani moc přes hodinu, se ve filmu vůbec nic nestalo. Jo, čekal jsem něco tuctového, když se Země přestala hlásit, ale alespoň by se něco dělo. Film může mít poselství i být prďáckej. Tohle je třeba zajímavý, ale děsná nuda. (01.05.2013)

Umělecký záměr mě moc nenadchl. Sledovat osamělého astronauta ano, vsuvky z jiných období světových dějin a "rozhovory" jsou ale zbytečné, byť všechno celkem hezky vypadá. Nápad dobrý, zpracování příběhem pokulhává až do nudy a nezájmu, obraz moc pěkný. Závěr jsem ale moc nepobral a tak z filmu zůstal jen vizuál a hudba. Škoda. (11.09.2012)

Co se stane, když spojíte Vesmírnou odyseu s Fontánou a do toho přihlíží Terrence Malick? L )VE. Meditativní pocitové umění, které kromě vystříbeného vizuálu a hypnotického soundtracku nabízí i filosofické otázky a boží závěr. Nízkorozpočtovost nevadí a Gunner Wright je nesmírně charismatický člověk. __ Celkové hodnocení je důkazem toho, proč být zlý na popcornové výkaly pro ovce. (23.09.2012)

Ak by film Love nakrútil presne takto Terrence Mallick, alebo nebodaj David Lynch, určite by vznikli stohy rozborov, ako to vlastne tvorca myslel a aké hlbokomyseľné, nadčasové dielo vlastne vytvoril. A nebolo by to až tak od veci. Lenže ide o debut akéhosi Eubanka, ktorý nakrútil neskôr zaujímavý a hrubo nedocenený Signál z neznáma a momentálne čakáme na jeho najväčší projekt. Prvé dva akty sú zrozumiteľné a rejža nám účinne zobrazuje mentálne stavy, v akých by sa mohol ocitnúť kozmonaut v situácii nášho hrdinu. Ten tretí ale sa už tvári ako vysoké meditatívne umenie. Prináša to so sebou úžasné scény, na druhú stranu ale aj značnú neuchopiteľnosť a neurčitosť, čo chcel básnik povedať. Čo zase nemusí byť na škodu. Osobne by som ale privítal v závere priamočiarejší ťah na bránku. (07.01.2020)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)