Paralelné svety

Nepříjemné rozdělení společnosti z Vyměřeného času je tu dotaženo do černobílého absurdna dvou gravitačně obrácených světů. Vizuální stránka je v ulicích světa Nahoře a la Shadow Warrior, komplexní náhled pak CGI, ale ve 3D bude vypadat dobře. Rozpočet (60 mil dolarů?) se zdá být přemrštěný, romantika zcela kazí zážitek. (05.01.2013)

Takový promarněný potenciál. Skvělý námět, velmi zajímavé vizuální zpracování a i hudba je velmi příjemná. Jenže celé je to tak strašně špatně napsané. Juan Diego Solanas v sobě možná má nějaký režijní potenciál, ale už by nikdy neměl psát scénáře. Od úvodní sekvence mi bylo jasné, že nás pravděpodobně čeká sci-fi pohádka, ale myslela jsem si, že půjde o neškodnou oddechovku, omyl, ten film vůbec nedává smysl. Zaměstnávat mozek tím, jak v tomto filmu funguje fyzika, vůbec nemá cenu, logické přešlapy mi ale ani tak nevadily, co jsem nedokázala překousnout, byla ta neskutečná banalita hlavní romantické linie a vůbec celého vystavěného příběhu. A ten konec, to bylo jako co? To už můj mozek vážně přestal stíhat, nedokážu pochopit, že něco takového někdo mohl hodit na papír. Ty závěrečné minuty mě dostaly tak, že jsem měla chuť dát filmu jen jednu hvězdu, ale ten vizuál filmu by si to nezasloužil. Ztráta času. (11.02.2013)

Dlouho se mi nestalo, abych si vizuálně užíval naprosto překrásný film a jeho příběh byl neuvěřitelně pitomej. On by ale dost možná ani zase tak pitomej nebyl, kdyby mi režisér během prvních pěti minutách nepředstavil tak, jak to v tomto světě funguje. Pak přesně, jak tu zdejší uživatelé říkají, jsem musel neustále přemýšlet nad tím, co je ve světě dobře a co je špatně. V tu chvíli jsem si všímal blbostí, kterých bych si normálně asi ani nevšiml. Nakonec jsem z toho byl úplně jalovej a závěr tomu vůbec nepomohl. Za ten překrásnej a až neuvěřitelně krásnej vizuál a spojení dvou světů si ale samotný film pozornost zaslouží. (04.01.2014)

Tak zhruba dvakrát do roka mám pocit a nutkavou skoro jistotu, že musím se svým životem něco udělat, zamknu krabicák a rum z likérky Drak do kartonového sejfu, zakóduji mazaně na 12345 a ten těžký čas se snažím překonat nasáváním umění všemožného druhu. Tentokrát padla kalba na film. No, to jsem si pomoh, Nešpore, ty voe, makovice se mi točila jak po litru zelený na ex a výměna mého sériového světa za ten paralelní probíhala více než bouřlivě...lezl jsem po zdi a měl jsem nucení zvracet ve všemožných úhlech. Navíc jsem si opět potvrdil známý fakt, že krása viděná námi muži u žen a jiných entit se rovná množství vypitého metylu. Šeredná Kirsten se díky této kompozici a pokřivené perspektivě zdála výjimečně, ale opravdu jen chvílemi, téměř šukatelnou. Nicméně ani tenhle bonus nemohl zachránit to, i když jsem na hodiny fyziky ve své církevní škole dost chyběl a raději jsem chlastal měšní víno po litrech, že bylo vše neskutečně blbé a pohádkově nedomyšlené stejně tak, jako předčasně ejakulovatelný závěr, kde se během asi 7 minut stačilo (jakoby) vysvětlit téměř vše a nevysvětlené hodit na "jiný" budoucí příběh. Logika a aspoň částečná dotaženost skvělého námětu na úkor vizuálu...ovšem bravurního, vynikajícího, přepychového !!!! Film je zkrátka vhodný pro náctileté panny a ne hospodskými větráky ošlehaného sráče jako jsem já. (15.02.2013)

Boj proti gravitaci by se líbil leckde jaké koze, tady ho pro její potěchu vyhrají smísením slin. Vypadá to pěkně, ale člověk dostane ránu přes palici od dvojčat, že nakonec zapomene, na co se to vlastně díval a jen s otevřenou pusou kouká, jak se zabil docela zajímavý film. Jedna hvězdička je pro krásný oči Jima Sturgesse, zbylé dvě ani nevím za co. (03.01.2014)