Until the Light Takes Us

O existenci dokumentu jsem se dozvěděl prakticky pár vteřin předtím, než jsem si ho pustil, takže jsem dopředu vůbec netušil, do čeho jdu. Snímek mě ale dokázal zaujmout, takže jsem se na něj dokázal dívat po celých 93 minut, i když bylo pozdě v noci. A vůbec na mě celý dokument působil tak nějak poklidně, přestože se tam pár vážných momentů našlo. Interview byly natočeny pěkným způsobem a líbilo se mi, že tam tvůrci nechali mluvit pouze tázané a své vlastní otázky k nim vystřihly. Co se týče lidí, kteří se v tomto dokumentu objevili, tak mi všichni přišli zajímavý. Hlavně tu byli všichni (přeživší) lidé, co stáli u zrodu black metalu jako takového. Asi nejvíce mě na Until the Light Takes Us zaujalo, že až tady jsem si uvědomil, že vlastně celou aféru black metalu v první polovině 90. let odstartovala jen malá skupinka mladých chlapů z jednoho CD obchodu v Oslu. Je taky dobré, že tvůrci si našli takové lidi, kteří byli každý jiný a měli trochu jiný pohled na věc, ale přesto se moc nerozcházeli. Vystupující tu prostě zastupují to svoje. Varg vypadá, že mu jde o ideologii, Fenrizovi o hudbu, Frost jakoby se na vše díval z abstraktního a depresivního pohledu, ať už při tom vypadá přehnaně nebo ne. Jak říkám, snímek je jako celek pěkný, poklidný a celý je pojatý zajímavě. Jakoby se takhle na scénu black metalu ještě nikdo nedíval. (23.01.2016)

Velmi jsme se na tento dokument těšil a věřil jsme, že se dozvím nějaké nové informace (což se stalo) a poslechnu skvělou hudbu a poslechnu si rozhovory se skvělými hudebníky. Potíž byla, že jsem o tomto dokumentu četl pár recenzí na specializovaných serverech a zde to byla povětšinou kritika, ale u mě kritika nenastane ba naopak. 5z5 P.S.: Nerespektuji pálení kostelů, vraždu, atd.. ale stalo se.. vražd proběhla fůra jen nebyly tak medializované a to pálení kostelů bylo specifické no.. (17.04.2011)

Pokud chcete vidět ilustrativní záběry norské Cestománie, kde je místo Vladyky frontman Dark Throne jste na správné adrese. Bohužel, pokud se chcete dozvědět něco o tom jak se co vlastně stalo (kdo koho zabil, proč, proč vyfotili mrtvého kamaráda a dali ho na obal alba, nosili opravdu kusy jeho lebky s sebou atd.), tak ne. (07.04.2019)

Fíha. Black metal mám hodně rád, z metalu obecně asi nejradši. protože dokáže pořádně nakopnout a hladí po i proti srsti mou chmurnou, temnou, černou až misantropickou duši. Mám ho rád ale hlavně z hudební stránky, ty věci "okolo" mě nějak moc neberou. O pozadí a historii norského black metalu jsem měl nějaké ponětí, ale na tenhle dokument jsem narazil čistě náhodou. A ač mi přišel zpočátku dost podivně pojatý (hlavně mě zarazil výběr doprovodné hudby a dost utahaný rozjezd), nakonec mě chytil a dokoukal jsem ho se zájmem. Nejlepší na celém tomhle dokumentu je, že ukazuje lidskou stránku black metalu, lidi samotné, protagonisty, hudebníky, v jejich lidské podobě - bez všech těch šaškáren, make-upu apod. Nutí je mluvit, ne ksichtit se, pózovat a chřestit řetězy. I proto se stane, že se vám najednou odsouzený vrah s dost podivnými a v nejednom případě kontroverzními názory, bude jevit poměrně sympaticky. Např. Vargovy a Fenrizovy výtky vůči křesťanství naprosto chápu a ztotožňuji se s nimi (s jejich - tedy Vargovým - vypalováním kostelů už nikoliv, o zabíjení lidí nemluvě). Asi je třeba říci a pochopit, že tohle není dokument o (norském) black metalu (jako celku), jen o několika jeho protagonistech, kteří jsou různí a mají různé názory a postoje. Stejně jako lidé v jakékoliv jiné skupině. V každém případě, jistě dobrá záminka pustit si nějaký uřvaný black metal výplach. (07.08.2018)

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem black metalu, a kromě několika kapel ho vůbec neposlouchám, ale problematika black metalu v Norsku na počátku 90. let a všechny události s tím spojené mě vždycky velice zajímaly. Tenhle dokument je velmi netradičně pojatý, protože mixuje, ze začátku se zdá, že nahodile, vzpomínky jednotlivých muzikantů, archivní záběry a do toho jsou zamontovány nejrůznější prostřihy ze současnosti (např. Fenris jde po lese, Fenrise ve vlaku prohledávají, jestli u sebe nemá drogy, Fenris je v hospodě, Fenris ve svým bytě, kde se tak deset let neuklízelo atd.:-)) a hlavně poměrně zajímavě ukazuje, jaký měl black metal vliv na moderní umění. Hudební doprovod taky stojí za zmínku, kromě ukázek z hudby zmiňovaných kapel (Mayhem, Burzum, Darkthrone ...), se zde objevují hudební ukázky z nejrůznějších jiných žánrů, které ale vždycky patřičně depresivně dokreslují celkovou temnou a svírající atmosféru celého dokumentu. Nejzajímavější je na konci Frostovo sebepoškozování při vernisáži. (01.08.2010)