Volám sa Oliver Tate

Oliver Ttate je tak trochu iný, čo znamená, že v škole neakceptovaný. Lenže nie je iný až natoľko, aby sa vymykal klasickým emo uzavretým teenagerom, pre ktorých je podobné chovanie pózou. Tate pózer nie je, ale mám dojem, že poznám (nechtiac) oveľa divnejších týpkov ako on a určite by som nechcel, aby o nich niekto natočil film. Potešia vizuálne nápady pri zobrazovaní jeho aktuálneho duševného stavu, ktoré nemajú niekedy ďaleko od ponorenia sa človeka do hĺbky oceánu. To je z filmu samozrejme. Takže fajn indie zážitok, omnoho lepší, ako súčasný Ayoadeho nechcene smiešny prúser v kinách. Konečne je aj Sally Hawkins aspoň trochu sympatická. (18.10.2014)

Neohipsterský pohled do světa náctiletých si snaží zachovat odstup od přílišného prohloubení postav, spíš jde o ztělesnění archetypů, tvářím se, že to byl záměr režiséra a že se mu to tudíž velice povedlo. Film je podán originálním způsobem, tento styl jsem již párkrát zaznamenal, ale ! neomrzel se mi ještě :) (12.06.2011)

Richard Ayoade se v "Submarine" spíše než na vyprávění soustředí na zachycení pocitů hlavní postavy, která celý film doprovází voiceoverem. Divácky vstřícná sonda do hlubin dospívající duše fantazií bohatě obdařeného mladíka se neobejde bez obligátních motivů typu posílání dopisů ve třídě, šikana, generační propast, první sexuální zkušenosti, apod. Činí tak ale formálně neotřelou cestou: Ayoade je hračička a jeho filmový debut hýří originálními nápady. Vyloženě mi sedla kamera s řadou krásných záběrů a tklivé písničky Alexe Turnera, které dokonale souzněly s obrazem na plátně. "Submarine" sice není žádný extra novátorský počin, ale jistá svěží energie začátečnického entuziasmu z toho na mě dýchla. Film na pomezí dvou žánrů uměřeně kombinuje vážné a komické polohy, hlavní hrdina je vyloženě sympaťák a závěrečná scéna na pláži mě osobně potěšila. Celkově jsem ale z kina odcházel filmem relativně nedotčen a nemohu se ubránit dojmu, že jsem to všechno už tak nějak stokrát v různých variacích viděl jinde. Starosti hlavního hrdiny mě, snad vinou věkové i kulturní bariéry, nechaly vcelku chladným, zasmál jsem se pár vtípkům a pokochal se několika záběry, ale celkově se film kolem mě prohnal, aniž by mě nějak emočně zasáhl. UPDATE 7.6.2018 - Po 7 letech od první projekce se mi do ruky dostala knižní předloha, kterou jsem si s chutí přečetl, a pak si film pustil podruhé, abych ho mohl porovnat s jeho literární předlohou. Nepřekvapí, že spousta věcí se v knize stala jinak (nepochopil jsem například, proč se Oliverova matka v knize se svým milencem bez skrupulí vyspí, zatímco ve filmu mu ho pouze vyhoní rukou - jaký to nevysvětlitelný odklon od předlohy!), celkově mi ale film přišel jako velmi dobrá adaptace a bavil mě nejspíše více než poprvé před lety. Minimálně kamera a soundtrack se zde fakt povedly na výbornou. (08.06.2011)

Co jako????? Někdo se tu smál? Někdo se tu bavil? Tak já tedy ne - jestli toto patří mezi nejlepší komediální filmy roku 2010, v těch horších snad už musí hrát jen Ben Stiller, Jackie Chan, Adam Sandler, Owen Wilson , Richard Gere a Eddie Murphy dohromady! Za nejlepší považuji závěrečný záběr, jenž byl pro mě vysvobozením z ujetého filmu (jel úplně špatným směrem), neokoukaných tváří (víme proč), příšerných kostýmů (někdo chodí oblečený jako Oliverova matka?) a stupidních myšlenkových pochodů. Mám z toho depku. (30.12.2011)

Oliver Tate je divnej, stejně jako film o něm. Ale je fajn něco takového za čas vidět, protože to moc hezky ubíhá a je to konečně něco, co člověk nevidí každý den. Taková netypická romantika, kde emoce skáčou jak na provázku, ale díky hercům a prostředí se na to moc hezky kouká. Do toho Yasmin Paige je moc hezká a docela rád bych jí viděl zase v nějakém filmu. Dlouho se mně nestalo, abych ve filmu viděl herce, u kterých stačí pohled, a já přesně vím, co jím chtějí říct. To je na filmech tak krásné a je škoda, že se s tím nesetkávám častěji. Na druhou stranu si takových filmů budu alespoň daleko více vážit. A ten závěr...ten je prostě krásnej. (11.10.2012)