Volám sa Oliver Tate

Netypický príbeh o dospievaní, ktorý si svojím spracovaním zaslúži vytvoriť novú filmovú kategóriu (o to sa už postaral Gimp:) ). Tate je zvláštny, no nie je nudný a taký je aj celý príbeh - má zaujímavý vizuál a podivné postavy prezentujúce svoje sny a túžby. Pár krát som si spomenula na Harolda a Maude, občas na Améliu, avšak ich rebélia pôsobila prirodzenejšie a presvedčivejšie. Oliver Tate má v tomto porovnaní len priemerný potenciál, aj keď mu dal filmovú tvár svojský týpek Moss z IT Crowd:) (15.08.2011)

Důvodů proč se podívat na nějaký film může být nespočet. Slyšeli jste, že je super, četli jste nadšenou recenzi, hraje tam váš oblíbený herec, točil to známý režisér, nebo za kamerou stál skvělý vámi ctěný kameraman... U mne to nebyl ani jeden z těchto důvodů. Tím důvodem byl pro mne naprosto geniální hudebník, chlápek jménem Alex Turner. Ano, modří už vědí Alex je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets a já žeru jak jeho kytarovky tak zpěv. A tak když jsem se dozvěděl, že v tomhle filmu dělal hudbu, bylo mi docela jedno o čem film bude. Vnitřně jsem ale tušil, že by nešel do nějakého bizáru ani kýče a že to bude mé duši blízké podobně jako jeho písničky. A sakra jsem se trefil ! Film byl super! Celé to bylo takové to echt british jak to mám rád, pobřežní městečko omývané příbojem, ve vzduchu křik racků... A do toho příběh poněkud zvláštního Olivera, který chodí na střední a řeší úplně ty stejné problémy, které jsme řešili na středních my. Hodně čte a jeho osamnělosti ani moc neprospívá, že je jedináčkem a tak svoji pozornost zaměřuje na rodiče přičemž ve škole se chová spíše plaše. Střední, to jsou ale rvačky se soky, první nesmělé kontakty s dívkami, které už najednou nejsou pro kluky blbé, ale naopak nějak podivně člověka k sobě přitahují jakýmsi zvláštním tajemným kouzlem... První nesmělé polibky i první sex když rodiče vypadnou do kina a dům je volný... Filmů o týnejdžrech ze středních je kupa. Leckteré jsou na mne řekl bych až vulgání a americká produkce nás jimi jeden čas úplně zaplavila až to jednoho znechutilo. Tohle je ale jiné. Film je zvláštní, stejně jako je zvláštní Oliver a jeho dívka Jordana i lidičky kolem nich. Dneska večer mi to ale moc sedlo a nejen kvůli té hudbě, která mně k filmu přivedla. Dávám za 5 fotek z polaroidu. * * * * * (25.04.2021)

Melancholií prosycený snímek, který u mě zaznamenal prudký sešup dolů. Ze začátku jsem byl nadšen, i když obrazy, myšlenky a hlášky se na mě sypaly šílenou rychlostí, že jsem nestačil vše správně vnímat. Prvních třicet minut by určitě zasloužilo dvojí zhlédnutí. Potom se však film potápí, až se potopí nadobro. Celkově to vidím na tři a půl, ale vzhledem k jisté originálnosti a inovacím, zavřu obě oči a ty čtyři hvězdičky odkliknu. (31.08.2011)

Ať je nám patnáct nebo osmatřicet neustále něco zachraňujeme, ale žhář Oliver má na každou záchranu svůj osobitý plán. Získat lásku je těžké, udržet si jí ještě těžší a když o ní přicházíme, máme mnohdy pocit, že bez ní (té pravé) nemůžeme už nikdy být. Mladý Oliver má mnoho společného s mladým Haroldem Hala Ashbyho, oba mají smysl pro smrt, obklopují se svou vlastní realitou v realitě a nachází netradiční první lásku. (08.06.2011)

Nepohltilo ma to. Indie až na koreň. Afektované, preštylizované, absurdné, prepletené voiceovermi, plné referencií na veci, čo ťažko môže nejaký 15-ročný chalan poznať/pochopiť (Jung, Shakespeare, Catcher in the Rye, Nietzsche...) a pravdaže s indie gitarovou hudbou a švihnutými postavami. Trochu nevydarené cvičenie na tému Wes Anderson. (08.08.2014)