Megamozog

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)

Taký klasický rodinný animák, ktorí si užijú ako deti, tak aj dospelí, ktorí ich musia do kina sprevádzať. Námet vychádza zo súčasného komiksového boomu, prečo ho teda nedostať ako x-tú variáciu aj do animovaných filmov a trochu sa pohrať s ich zavedenými klišé, keď Shrek to dokáže s tými rozprávkovými. Príjemný nenáročný film na jedno pozretie. (01.06.2012)

Dreamworks se do toho opět obuli a opět s takovou vervou, že prošplápli podrážky! Megamysl je další z již docela dlouhé série lehce pokřivených žánrovek a zase to šlape jako hodinky. Překvapivé ale je, že už to opravdu není film pro děti. 1) proto, že občas brnká na opravdu docela seriózní notu, 2) pak především pro naprosto enormní množství parafrází a odkazů, které desetiletý capart prostě nepobere. 20 letý Nerd si tak Megamysla užije paradoxně třikrát tolik... A já jsem moc rád, že mohu být 20 (resp. 22)letým Nerdem... Hudební dramaturgie je mimochodem krutě originální a dokonale funkční... Je mimochodem velmi zajímavé sledovat vedle sebe Megamysla a Padoucha... Stejné téma zpracované naprosto odlišným způsobem, s dokonale obrácenými funkčními a disfunkčními momenty... (24.11.2010)

Scénář: Alan J. Schoolcraft, Brent Simons .. I'm Bad, I'm Bad. You know I'm Bad. You Know, Hoo! _ Dobrá, dobrá, dobrá. V tomto pomysleném souboji "špatných" pro mne bude konkurent Despicable Me vždycky až dvojkou, protože ze schématu nakonec mnohem lépe vyplouvá MegaMind, i když mi v úvodu lehounce drhla. Naštěstí se neutopí v infantilitě a jde si svojí satirickou cestou. Za rok 2010 v animácích patrně stříbrná pozice, co se Hollywoodské produkce týče (kde s přehledem vítězí Toy Story 3), a celkově spíše to lepší, v čem se Dreamworks kdy namočil. Nejde sice o prvoplánově zábavnou, natož nějak třeskutně vtipnou podívanou, naproti tomu se chytře a zajímavě pracuje s konceptem (anti)hrdinů a rozhodně tím znalé nenudí. 75%. (07.01.2011)

Dreamworksovské CGI animáky byly vždycky hlavně rychlospotřební zábavou a vyjma prvního Shreka a How to train your dragon se nikdy nedokázaly prokopat do úplně první ligy (ve které jsou krom nich, pravda, snad už jen Úžasňákovi protože zbytek Pixaru převážně smrdí), ale i přes množství filmů které u nich vzniká se kupodivu drží kvalitou v docela potěšujícím nadprůměru. Když tedy pomineme pár excesů, převážně v podobě příšerných pokračování... mezi které Megamind rozhodně nepatří. Jen těžko se sice vymaní ze škatulky "hravá parodie na komiksové filmy", protože při zábavném bourání všech možných komiksových klišé jde až moc daleko a zapomíná na stavění vlastního nosného příběhu (na rozdíl od právě Úžasňáků), ale pro člověka znalého alespoň povinného minima z old school superhrdinských klasik je parádní oddechovkou a překvapivě dobře fungující komedií. Infantilní nikoli ve smyslu "dětské", ale spíše "bezelstně hravé" - stejně jako samotný hlavní hrdina který se s šibalským úsměvem chce v prvé řadě pořádně bavit. A za přestylizování superhrdinů do podoby rockových hvězd (se super hudbou) bod nahoru. 8/10 (02.09.2011)