Megamozog

Od natočení Shreka se neobjevil animák, který by tak systematicky parodoval popkulturu a ustálená výrobní schémata zábavního průmyslu. Zatímco ale Shrek parodoval tradiční disneyovky, tedy vycházel ze všeobecně známého světa pohádek, Megamysl ironizuje superhrdinské komiksy a jmenovitě Supermana, což je oblast, která poněkud zužuje jeho působení. Je ještě jeden zásadní rozdíl, Shrek byl plný účinných fórků a postav, mezi kterými si každý našel to své. Megamysl má základní kostru podstatně jednodušší a má i méně účinných gagů. Je to určitě chytrý film, ale to ještě neznamená nejzábavnější a komerčně nejprodejnější. Spíš naopak, jakkoli ho považuju za lepší než nedávno zhlédnutý kousek Já, padouch, a taky odvážnější, bude s největší pravděpodobností Padouch podstatně úspěšnější, protože je mnohem konvenčnější a méně náročný na přemýšlení. Megamysl, jakkoli má podobu klasického rodinného animáku, dokážou ocenit spíš ti starší, kteří můžou uplatnit nadhled a znalost žánru. Megamysl si střílí z žánrových konvencí, právě z těch, které Já, padouch striktně dodržuje. Zatímco starší Úžasňákovi komiksových hrdinů pouze využívali a vycházeli z nich, Megamysl s žánrem pracuje víc tvůrčím způsobem a obrací ho naruby. Celkový dojem: 75 %. (07.12.2010)

Čisto chlapčenská záležitosť bez akejkoľvek rozprávkovej roztomilosti. Skvelá muzika, ktorá občas pripomenie efektnosť a drsnosť IRON MANA. Práve tieto našľapané "intrá" dvíhajú film hore. Inak ma neakčná časť až tak moc nebavila. AKO VYCVIČIŤ DRAKA bol na tom o niečo lepšie... RODINKA ÚŽASNÝCH bola zase plynulejšia... Ale za tých pár úžasných a vtipných okamihov sa oplatí pozrieť celý film... (07.04.2012)

Megamysl je zloduch, ktorý vie doceniť poriadne "zlú", rock 'n rollovú muziku typu Guns N' Roses a AC/DC. Svojím spôsobom nám tento nový animák nemá čo ponúknuť. Nie je ničím výnimočný (i keď pár drobností nejde vytknúť) a ani pri ňom nebudete roniť slzy smiechu, ale rozhodne sa môže popýšiť neuveriteľne úspešným držaním diváckej pozornosti. Ono sa na to tak strašne dobre pozerá! (21.08.2011)

Megamysl stojí především na rafinovaném využívání a variování postupů z klasických superhrdinských děl (například batmanovský komiks Killing Joke). Výborně si pohrává s pravidly žánru, těží z ozvláštňování superhrdinských klišé a díky tomu působí i přes zdánlivý nedostatek originality velmi neotřele a svěže. Oceňuji pořádnou dávku popkulturních odkazů a nepříliš předvídatelnou zápletku. (02.12.2010)

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)