Mad Max: Zbesilá cesta

SVĚT BEZ NADĚJE, BEZ ZÁKONŮ A BEZ MILOSTI. SVĚT, KTERÝ PATŘÍ ŠÍLENÝM! /// Šílenej Max a jeho cesta tam a zase zpátky. Hrátky v písku nikdy nebyly zábavnější! Akce, akce a akce, vystavěná na prostým příběhu, kterej ovšem příznivci pouštní operace Mela Gibsona neřeší. Stejně tak nestihnou spekulovat, jestli jim náhradník Hardy nějak vadí. Není čas. (A nevadí! I když spíš připomíná Kevču ve Vodním světě.) I tahle pouštní apokalypsa je plná podivnejch zjevů a báječnejch strojů, a dělá to, co má. Baví! Vobčas, jako by ani nešlo o Maxe, ale o Millerův návrat do vysněnýho světa. My, srdcaři, musíme jít s hvězdou „vejš“. Tenhle Max, je totiž vopravdu šílenej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Volala Ch. Theron, že má jednu ruku a chce vyrazit na vejlet. 2.) S klukama zakládáme gang a hledám inspiraci. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (16.05.2015)

(1001) Na úplném začátku mě napadaly takové myšlenky jako "co to sakra je?", "kdo to sakra je?" a "co se to sakra děje?", než si můj mozek vůbec uvědomil, do čeho že se to George Miller vlastně pouští. Nejprve jsem se nechala vtáhnout sentimentem (cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze) a říkala si, že za Furiosou bych šla. (Charlize Theron tímto filmem udělala pro moje feministické smýšlení o ní mnohem víc než prvoplánovitě "women power" filmy jako Její případ). Během filmu nikdo z jejích protivníků nepoužije fakt, že je žena, jako příležitost k urážce, ach ano. A taky jsem u filmu vydržela 82 minut na rotopedu, což musí být můj osobní rekord. Tak poutavý je to film. Teprve později a postupně mi začalo docházet, že jsem svědkem master class o ukazovat, neříkat. Jemné dramaturgické nuance, kdy se všechny úvodní situace zrcadlí v závěrečných situacích, s pozměněným významem a jasným vývojem. Postavy, postavení, ideologie zachycené in medias res, s kontextem, který je možno uhádnout nebo si ho domyslet. Tenhle zběsilý fantazijní svět mi svými pravidly přišel podobný tomu v Tarantinově Kill Billovi: Tam platí, že když přijmu jako fakt, že gangsteři a nájemní zabijáci používají katany a dodržují kód cti, nemusím se vůbec zaobírat logikou a všechno do sebe perfektně zapadá. Svět Mad Maxe je v tomto ohledu stejný. Civilizace si v pustině žije vlastním životem. Diktátor si s sebou na válečné výpravy bere speciální vůz s bubeníky a kytaristou z pekla. Muž s nadpozemskou silou má rozum malého dítěte a kolem krku nosí náhrdelník z hlaviček dětských panenek. Tvář nejcennější manželky zdobí jizvy, kterými se sama ze vzdoru chtěla zohavit. (28.07.2015)

Každý rok vidím v kině desítky filmů a spousty dalších pak doma. Jen některé z těch nových ale ve mně zanechají pocit, že jsem koukal na něco mimořádného. Na něco, o čem se bude mluvit i za deset let. Šílený Max: Zběsilá cesta sem naštěstí patří. Trailery nekecaly, tohle je brutální akční jízda od začátku až do konce. Když George Miller tvrdil, že jeho film bude jedna velká honička, rozhodně nekecal. Ještě zajímavější než samotná akce, která je řemeslně výtečná, strhující a vizuálně originální, je ovšem to okolo. Režisérovi Happy Feet se podařilo natočit nového Maxe tak, že musí být spokojeni jak fandové trilogie, tak i nováčci. Zběsilá cesta je až fyzicky nepříjemný film. Zatímco v ostatních postapokalyptických filmech je obvykle jasně definované dobro a zlo, tady je jen šílenství a díky některým postavám (Nicholas Hoult dostal nejlepší roli kariéry) je skoro až hmatatelné. Je to krutý svět s bizarními pravidly, fascinují i odpudivý zároveň. Dobro neexistuje, zlo taky ne, zůstal jen nelítostný boj o přežití. A vy budete přímo v jeho centru. Šílený Max vás na začátku chytne, pak vás nadchne, znechutí, zhrozí a celou dobu fascinuje. A na jeho konci budete mít pocit, že jste viděli něco výjimečného. Ne jenom zábavného nebo zajímavého, ale skutečně výjimečného. (13.05.2015)

Ak niekto z výslnia osemdesiatkových akčňákov spravil poriadny comeback a narobil v tomto tisícročí rachot ako nikto iný, tak je to opomínaný režisér George Miller, ktorý nenechal svoju trilógiu zapadnúť postapokalyptickým prachom. Poctivo si varil polievočku, aby mu štúdiá mohli zafinancovať tento šialený megalomanský projekt, ktorého plánoval a snoval už dve desaťročia. Viem si predstaviť ako trpel a obhrýzal si nechty pri prasiatkach a tučniakoch. Všetky roky odriekania sa prejavili a George vykypel ako parný hrniec, jednoducho potreboval vypustiť paru a ako lokomotívu na nás vychrstol svojho bojovníka ciest s menom MAX! Z opticky šialenej réžie je cítiť prehľad, nadšenosť malého dieťaťa s rozvahou sedemdesiatročného ostrieľaného režiséra, ktorý hýri nápadmi a potenciálom ako v najlepších rokoch. Mám dojem, že týmto filmom Miller definoval nové hranice a možnosti akčného žánru, tie obludné akčné sekvencie sú tak nadupané, originálne a presvedčivo natočené, že ma zatláčali do kresla a na konci filmu som zistil, že popcorn, ktorý mám obyčajne schrumaný ešte pred úvodnými titulkami som dojedal s tými záverečnými. K tomu všetkému sa nedajú opomenúť herci, bez ktorých suverenity by to nešlo. Hardyho Max bol stopercentný, o tom snáď nikto nepochyboval, prekvapila ale hlavne Charlize, ktorej drsná akčná hrdinka nestrácala nič zo svojej ženskosti, čo sa v podobných charakteroch často nevidí. Takže čo viac povedať, akcia vám vyrazí dych, stratíte reč, ale určite nezabudnite ísť do kina, pokiaľ sa dá. 95%. (20.05.2015)

Měl jsem dlouho dopředu obavy o to, jestli George Miller během minulých třiceti let definitivně nezcvoknul. A jak se ukázalo, zcvoknul... ale rozhodně velmi originálním způsobem;) A výsledkem jeho práce je vizuálně dokonalá (opět spolupráce s věhlasným kameramanem, držitelem Oscara a několikanásobným nominantem k tomu) přehlídka fyzických degenerátů, která díky stylizaci asi nejvíc připomíná Třístovku, a která je mnohem víc Fury Road než Mad Max. Max Rockatansky je tu totiž asi do poloviny filmu v podstatě pasivním účastníkem děje, a jeho největší akce v druhé polovině filmu se odehraje mimo záběr (vážně). K tomu bouří nebo dojem etických dilemat a minulých traumat navozuje překvapivě rozmanitá hudba, a co je hlavní, odehrávají se naprosto neskutečné a nevídané kaskadérské kejkle. Nechápu, jak něco takového technicky jde natočit, a už vůbec mi hlava nebere, jak je možné, že něco takového někdo byl ochoten zafinancovat, protože - a to je největší průšvih čtvrtého Maxe - tady nedává smysl naprosto nic:) A přitom by bylo tak zajímavé dovědět se něco o tom, jak celá Immortanova říše funguje... ale to není a myslím, že ani nikdy nebylo Millerovou ambicí. Tenhle sedmdesátiletý blázen se prostě potřeboval vybouřit, a povedlo se mu to naprosto dokonale:) Kde jinde najdete cisternu s mateřským mlékem, davy vzývající "V8", a hlavně postapokalyptický ekvivalent válečného bubeníka/vlajkonoše v podobě soundsystému s osmi bubeníky a s kapelmajstrem bez očí, na gumě, a s plamenometem v elektrické kytaře?:)) Jedině v comicsech, řekl bych. Doomsday se svými obtloustlými skotskými pankáči, motokrosem a kankánem je ve srovnání s Fury Road úplné nic. Tenhle film je v jednotlivostech naprosto zvrácený, v celku nedává nejmenší smysl, je výsměchem postavě Mad Maxe jak jsme ho znali, a přesto si nemůžu pomoct, a zíral jsem přikovaný očima k obrazovce na to, co se dá ve filmu vytvořit. A to se mi nestalo už opravdu hodně dlouho. Takže co s tím? Je to neskutečný nářez, ale trvá dvě hodiny, a jakékoliv rozmluvy kohokoliv o čemkoliv naprosto selhávají. Jo, to když se tu nepříčetně řve (a že se tu řve hodně;)), to je jiná:) Dát tomu osmdesátku, to bych si asi musel nafackovat. Ale rozhodně je to pozoruhodná a naprosto nekompromisní událost filmových dějin. 70% (14.11.2015)