Oběti a vrazi

Komorní drama o dvou sourozencích, kteří nemohou žít sami spolu a nedokážou žít s nikým jiným. Na rozdíl od mnoha děl s podobným námětem je zde méně tragické romantiky, méně lásky, která se všemu vzepře, kterou nic nezlomí. Naopak, vztah postav Rodena a Chýlkové svým nenaplněním řádně zhořkl, ba zjedovatěl. Nikdy však nezmizel. Této odlišnosti, zvláště je-li podpořena skvělým herectvím Rodenovým, si cením. Zbylým hercům bych nevyčítal nevýraznost, od zahořklých stárnoucích lidí lze těžko očekávat výbuchy vášně. Silné *** (20.09.2008)

Jediným důvodem, proč jsem se nakonec odhodlala si tenhle kinematografický poklad pustit, bylo, že jsem chodila se Škultétym na stejný gympl. Holky kolem něj kroužily jako mouchy kolem žárovky, a já sledovala, jak pořád mění účes – podle toho, co zrovna točil. A tím to taky končilo, nemyslete si. Sice je o trochu starší, ale já byla vždycky jen na chlapy. Na kluky ne. Ve filmu jsem ho viděla poprvé. Dalo by se říci, že do své role vnáší jistý aspekt, zvláštní aspekt touhy. Po nevlastní sestře. Oběti a vrazi lze nejvýstižněji popsat jako čecháčkovskou parafrázi Cocteauových Les Enfants terribles. Na rozdíl od většiny komentujících pro mě byla snesitelnější mladší verze hrozných sourozenců, než vyžilá nymfomanka Chýlková a neurotický arašíd Roden. Příběh je natolik předvídatelný, až je i momentálně retardovanému divákovi trapně, a postavy nadlimitně nesympatické. Takže si během projekce vlastně nepřejete nic jiného, než aby ze žebříku sletěli všichni. A pokud možno co nejdřív. (29.12.2015)

Andrea Sedláčková pojala svůj první film se sebevědomou jistotou a natočila komorní příběh o jednom sourozeneckém vztahu. Zdatně jí při tom pomohlo herecké obsazení ve kterém nad všechny vyčnívá především Monika Hilmerová a Karel Roden. Naopak za nepříliš štˇastné, ale funkční a do příběhu zapadající, považuji použití klasické hudby Bohuslava Martinů a také jsem měl občas pocit, že mě mnohem více zajímají osudy úplně jiných lidí, než hlavní dvojice. I přesto se jedná o velmi dobrý film. (06.12.2002)

Dominantní jsou především herecké výkony, v případě Miroslava výtečný Karel Roden (Václav Škultéty mi přišel dost nevýrazný), zatímco u Jany byly výborné jak Ivana Chýlková, tak Monika Hilmerová (mladší verze byla možná ještě lepší, v každém případě velmi blízká podoba obou hereček byla velikým plusem). Příběh nebyl vyloženě špatný, možná trochu absurdní, ale přesto docela dobře uvěřitelný (tedy ta dospělost, mládí trochu skřípalo). Překvapil mě občasný výskyt humoru, který bych v takovém filmu nečekal ("Jé, vy máte ránu."). A nevyhnutelný konec byl asi tím nejlepším možným. Přesto všechno, od dramatu, navíc s takovým nosným tématem, bych čekal mnohem více emocí, silných scén, tento snímek mi přišel poněkud odtažitý, proto hodnotím pouze lepším průměrem. (11.09.2012)

So žiadnou osobou z tohto filmu by som sa nikdy nechcel stretnúť. Jeden z viacerých českých pokusov o psychologický art, ktorý je príliš vyumelkovaný na to, aby sa za art mohol vydávať. Dialogy sú na hrane uveritelnosti a tým pádom neverím ani tomu, že takéto postavy by mohli reálne existovať. Oni by mohli, ale to by musel byť film nakrútený iným spôsobom. Film má svoje svetlé momenty, svojim spôsobom sa jedná o sympatický pokus, ale cítiť z neho pachuť akejsi autorskej chcenosti, ktorú nedokáže Sedláčková zakryť. Ani prechody medzi minulosťou a prítomnosťou nie sú zvládnuté bez problémov, nedodržujú totiž žiaden časový rytmus, proste ak sa prechod chodí, tak tam je a je jedno, že raz po pár minútach a potom zase po pár sekundách. (25.02.2016)