Suspiria

Naprostý opak současných trendů na poli hororů. Film, který formálně neodlišuje vědomí od podvědomí, hlasy znějí buď šeptem nebo z dálky, zdi mluví a zrcadla se dívají. Horor, který začíná umíráním a končí usmířením. Je třeba více projekcí, abych byl schopný trocha nadhledu a nějakého rozplétání. Takto na jednu stranu mě šepotavost a neměnné tempo Suspirie často ubíraly na pozornosti, což možná dost odvádělo zrak od toho, že film není kdovíjak dobře sestříhaný a Dakota Johnson je pořád herecký střevo. Nicméně nová Suspiria je film, který je výraznější a lepší den po projekci než během ní. A to je jedna ze zásadních a přesto vzácných vlastností hororu. EDIT 2023: Kecy prdy vomáčka, remake Suspirie je v každém aspektu ultimátním hororovým dílem, historickým komentářem i smířlivým příběhem o ztracené lásce. To vše v neuvěřitelným způsobem inscenovaných scénách. Celý ten film je tanec a Guadaghnino je Kubrick naší doby. Prove me wrong or so long. (06.05.2019)

Zpátky do sedmdesátých let - vizuálem a kamerou obecně, přes ozvučení, střih až po dramaturgickou strukturu. Přitom je film proloženej modernou v podobě geniálního soundtracku Thoma Yorka a vrstevnatostí, která nemá v současný době v rámci žánru konkurenci. Suspiria je atmosferická pecka, která ač se v určitých pasážích mdle táhne, ve finále vystřelí z diváka duši a dá tomu všemu bizáru smysl. Krok zpátky, kterej je ale v záplavě dnešních komerčních sraček paradoxně evoluční. Horor předešlýho roku a zřejmě i toho letošního! (21.01.2019)

V sedemdesiatkach mohol film fungovať, ale v súčasnosti už treba k tomu niečo pridať. Film má len sedemdesiatkový obal, ale chýba mu ten základ, ktorý ho má charakterizovať. To mysteriózno, tajomno, atmosféra, strach – nič z toho som nepociťoval. A za dve a pol hodiny nenaplniť ani jeden z požadovaných parametrov je viac než málo. Film vhodný akurát pre tých, ktorý sa chcú podučiť trochu ľubozvučnej nemčiny, jazyka, pri ktorom aj škrípot kriedy na tabuli znie ako hudba z paradíza. (03.06.2021)

Příliš umění, málo červený. Tak náročný taneční kreace by utahaly slona a mě Luca Guadagnino málem urajtoval k smrti. V tomhle případě platí, že "méně je někdy více." Tančírnu "U tří matek" tedy otevírat nebudu. S původní Suspirií stejně nic neotřese.. zůstává stále nohama pevně na zemi. A až přijde chvíle, kdy si opravdu budu chtít zatančit (třeba na své svatbě), bude to taky spontánně, taky od srdce.. a hlavně bez ztráty na životech! A holky se sice vlnily a nadnášely moc pěkně, ale Sergej Polunin je Sergej Polunin. (13.07.2020)

Nejsem fanouškem samoúčelných hororů, na další Guadagninovy filmy jsem byla zvědavá jednoduše proto, že snímek Dej mi své jméno pro mě byl zjevením, které prozrazovalo v mnoha směrech vnímavého a ukázněného autora. Tohle ale byla přemrštěná slaboduchá pakárna, nedomyšlená a rozpadající se v každém ohledu, kde stačilo máchat bez rozmyslu pojmy, vzbuzovat dojmy (eh, ty laciné narážky na nacisty apod.), nechat mladý hubený holky bez vlastní vůle kývat se sem tam v křečovité rádoby choreografii a fyzicky jim ubližovat. Plytké, trapné (kdyby doprčic tedy alespoň uměly tancovat), nesoudržné a na levný efekt cílící dílko, místo hrůzostrašnosti (pro mě naštěstí) jen hloupé a směšné a beze špetky střízlivé reflexe frackovsky natažené do 152 minut. Nejspíš mě takovéhle "umění" míjí, ale tenhle duchaprázdný mix přece nemohl fungovat ani na první, ani na druhou signální, pokud má člověk v pořádku instinkty a zároveň i elementární sebeúctu, soustředěnost a základy logického uvažování? Je mi z toho jen trapně a smutno. *~ (28.12.2022)