Love sorry
Obsahy(1)
Marcela napsala knížku. Měla být původně o klukovi, který zázrakem přežil meningokoka, nakonec je to spíš love story o něm a o jeho holce − kterou jsem byla tehdy já. Po patnácti letech jsem se ke knížce vrátila a natočila o ní film − měl být původně o tom, jak média vykleštila syrovost složitého příběhu do dojemné a jednoduché reportáže, nakonec je to spíš reality show o mně a o mojí mámě Marcele. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
Vlastně mi to přijde jako úplně zbytečný dokument.. Nic nesděluje, jen dlouze žvaní... Člověka nutí přemýšlet maximálně o tom, proč do toho ti lidé vůbec šli, když se jen tváří, že je to příliš osobní i pro knížku... ()
Film možná vznikl díky něco za něco taktice - Ty jsi o mně napsala knihu, aniž bych tomu mohla zabránit a já teď natočím film o tom, co si o tom myslím já, Ty mi tam mami musíš účinkovat a nemůžeš tomu zabránit. Dokument je docela zajímavý už kvůli tématu, kterým se zabývá. Táže se, zda měla matka právo příběh napsat, zda měla použít zápisky z intimních deníků... Je obohacen osvěžujícími nápady - skupina lidí předčítá úryvky z knihy, a tak symbolizuje veřejnost, která si tak sáhla příliš hluboko do kapsy jednoho intimního vztahu. Bohužel dokument sráží zbytečné nefunkční nápady - nemocniční postel a na ní chvílemi ležící postavy. Bůh a Marika P. vědí, proč nevystřihla kousek, kde si sundavá boty. (pro nastínění motivací a atmosféry tohoto dialogu stačilo pár poznámek matky o tom, že neví proč se to točí a co bude říkat).. Název je geniální. ()
Neuvěřitelně nudný, zbytečný a sebestředný film, na němž zaujmou pouze občasné scény z letité repky z pořadu Na vlastní oči, který se tehdy vysílal teprve krátce - člověk hned musí setřít nostalgickou slzu z oka a povzdechnout si, na jaké hrůzy jsme to tenkrát koukali. Jak je vidět z tohoto filmu, někomu ty devadesátky nedají spát dodnes. Sorry, ale tenhle dokument se vážně nepovedl. ()
Mezinárodní festival dokumentárních filmů 28.10.2009 Snímek Mariky Pecháčkové byl natočen jako školní cvičení a vypadá tak. Přestože má 18 minut, tak se stereotypně opakují některé obrazy a tím pádem mě nudil. Režisérka se snaží vypořádat s minulostí, kdy se stala objektem příběhu, který napsala její matka a natočila TV Nova. Ovšem vypořádávání před kamerou je příliš osobní. Navíc Marice místy není rozumět. Jednoznačně ji převálcují matčiny zkušenosti. Scény zapadají do cvičení, ale filmařsky nepřinášejí nic nového: pohledy na černě oděné postavy ležící v bílé nemocniční posteli. Dokument působí víc divadelně (účastí skupiny, která předčítá z knihy Maričiny matky). ()
Galéria (1)
Fotka © FamuFest 2009
Reklama