Rumah Dara

Vůbec nebudu rozebírat otázku originality, na to jsou tu jiní experti. Já to prostě ke kvalitnímu zážitku nepotřebuju. Víc mě zajímá, jak autoři s tématem naloží. A když mám před sebou gore horror, který předchází pověst velkýho krváku, očekávám jediný: GORE!!! Pokud si autoři na nic nehrajou, a z jejich dítka čiší radost z filmařiny a nadšení pro věc, které dokážou přenést na diváka, mají mé sympatie jisté. A tvůrcům Darah se tohle všechno daří. Navíc film fantasticky graduje a ke konci už probíhající gorefest dosahuje takových absurdních rozměrů, až se z něj stává zábavná krvavá groteska. Za sebe můžu říct jediný: PARÁDA!!! (09.08.2010)

Asijské exploitationy bývají pěkné prasárny a ani Darah není výjimkou. Přesto to není žádný zázrak a hned vám řeknu proč. Za prvé: větší množství nesympatických postav. Nějak mi na těch lidičkách moc nezáleželo, což je u exploitationu něco, co mi vždycky vadí. Oproti Martyrs nebo Mum and Dad, kde mi osud postav nebyl lhostejný, je tohle úplně někde jinde (v negativním slova smyslu samozřejmě). Za druhé: gore je tam tolik, že jsem se na něj velmi záhy aklimatizovala a ke konci už mě takřka nic nedokázalo vytrhnout. Myslím, že kdyby ubrali postavy a brutalitu dávkovali trochu střídměji, rozhodně by udělali lépe. Takhle to vypadá jako takový běžný pracovní den na jatkách a uznejte sami - to zkrátka není úplně ono. Ale abych jen nehaněla, tak musím říct, že ta rodinka a její jednotliví členové se jim docela povedli. A ani mystický prvek, který mi v podobných filmech obyčejně dost vadí, to neshodil, naopak tomu všemu dodal na zajímavosti. (04.11.2011)

Oproti svému krátkometrážnímu předskokanovi z roku 2007 se v jeho o dva roky mladší celovečerní verzi téměř nedočkáte hluchých míst, zatímco krve i jiných tělesných tekutin si naopak užijete dosytosti. Jen musíte hodně radikálně potlačit vaši mozkovou činnost, protože oběti se v ní chovají tak extrémně dementně, že si poprávu zasluhují důkladné rozmašírování. O to se pilně snaží nejen Matka (Shareefa Daanish je tu mnohem lepší než minule), ale i Dcera (nepřesvědčivá krasotinka) a Syn (povedený pošuk s šílenýma očima). Směrem ke konci děj nabírá na stále větší a větší bizarnosti, kterou jsem si dobře užíval. Film hodnotím stejně jako jeho staršího předchůdce, ačkoliv mě bavil ještě víc; děsně mě ale štvala jeho skákající ruční kamera. (21.07.2019)

Velké překvapení! Po poklidné úvodní čtvrt hodince se děj začíná rozbýhat skvělým tempem a zajímavou pointou. A s tím také se hromadí litry krve, vyděšení lidé (chlapi jsou fakt posrané máničky víc než ženy) a to pravé co gore fandové tak mají rádi. Tomu všemu vévodí Dara. Postava, kterou jsem si ihned zamiloval a měl k ní respekt. Její hlas prostě nedovoluje odpor. Její chování je jisté a vystupování charismatické. Jatka, nejatka. Shareefa Daanish, a její stvárnění paní Dary, je ta která celý snímek táhne a nebýt jí, tak film ihned ztratí na síle. (10.04.2013)

Už nikdy v životě indonéské filmy. Copak jsem tu jediná, kdo dal odpad? Krve dost, ale nad chováním postav jsem jen koutila hlavou. Matička jako ze škatulky si asi šlehla trochu vážnosti a synáček vypadal jako když právě vypadl z Blada. Nelogické, trapné a hlavně o ničem. To není film, to je komunální splaška. (13.06.2012)