Atašinči no danši

Z Chisato udělal její otec ručitele pro své dluhy a pak zmizel a tak je z ní bezdomovec na útěku. V jedné už dost vyhrocené situaci ji zachrání Shinzo Okura a zaplatí za ni dluh - ale jen pod podmínkou, že si ho vezme za manžela na poslední měsíc jeho života... Ve chvíli, kdy Chistao souhlasí ještě netuší, že se další tři měsíce bude muset starat jako matka o šest Shinzových adoptovaných synů v bláznivém hradu Trick Heart. Zápletka je dost vykonstruovaná, ale je to komedie a kdo by jim skoro všechno neodpustil při sledování saunových scén... Prvních pár dílů mě moc nebralo, ale už před půlkou jsem byla definitivně pohlcena a do konce mě to nepustilo. Tvůrci vědí, co je to fanservis a Koji Seto (který má i neočekávaně úžasné nohy, viz ep. 3), Yamamoto Yusuke a Mukai Osamu tomuhle dorama, které je určené spíše pro děvčata (a fanoušky skvělé Maki Horikity), přidávají alespoň jednu hvězdu navíc. (07.03.2015)

3-4 hvězdy. Bavila jsem se, to ano, ale beru to jako spíše jednorázovou zábavu, na kterou asi nebudu nijak zvlášť vzpomínat, protože příběhem to zkrátka je takové. Proto spíše sklouzávám ke třem hvězdám, než abych dávala čtyři. Počáteční zhruba tři díly navíc nezaujaly tolik, jak bych očekávala. Některá japonská doramata umí diváka zaujmout hned od prvního dílu, jiná naopak ne - a to je právě ten případ. Trvá nějakou chvíli, než si na množství postav zvykneme a oblíbíme si je. Nejdřív to moc nefunguje a některé scény jako by působily až moc uměle, čímž však nemyslím trhlost celého příběhu, který by se nemohl stát (na to jsme u některých japonských doramat docela zvyklí). Nedokážu to popsat, ale snad se na tom podílí i režie. Teprve u nějakého čtvrtého dílu jsem byla schopná se do toho trochu vžít a oblíbit si postavy, které jsou každá jiná, se svou vlastní povahou. A to je na tom to zábavné (Líbil se obzvlášť "okama model", kterého hrál Yamamoto Yusuke :)). Přidejme k tomu tak trochu pohádkový a šílený hrad a Horikitu Maki jako bezdomovce a ve výsledku je to nakonec příjemná zábava s milým humorem. U toho to však zůstává. ~(3,4★)~ (05.11.2011)

Tohle dorama jsem viděla dvakrát a bylo to taky první dorama, které jsem kdy viděla. Byla to absolutní trefa do černého (kdyby bylo špatné, asi bych na dorama zanevřela). S postavami jsem se sžila a už bych si nedovedla představit, že příběh skončí jinak. Tohle dorama sází na zcela odlišné charaktery jednotlivých postav, což dává prostor vtipným situacím i trapným chvilkám. Rozhodně je seriál promyšlený (podobně jako jsou promyšlené jednotlivé úkoly, které mají všichni splnit). Japonským humorem je seriál přímo nasáklý, ale nechybí v něm i trochu lásky, přátelství i dramatu. Dorama jak má být, určené však spíše pro dámské osazenstvo. (22.04.2011)

Není to nijak špatný seriál pro dívky fanservis jak bejk, pro kluky je tu Horikita Maki. Kromě humoru se zde občas hraje na vážnější strunu, je to občas hodně stylizované a já se nemohl zbavit dojmu, že by to patřilo spíše do anime, ale budiž. Ovšem tato série po shlédnutí nenabízí důvod k opakovanému shlédnutí, aspoň pro mě ne, na rozdíl od takových pecek jako Liar Game, Kurosagi, Hana Yori Dango a mnohé další. Letos ovšem vyšlo v Japonsku dost dobrých seriálů a pár jich za chvíli startuje, tak si počkejme, kdo urve palmu vítězství, sledovanosti a oblíbenosti. Můj odhad je, že Liar Game 2, Koshonin 2 a Mr. Brain, Tokyo Dogs, Ninkyo Helper mezi sebou svedou tuhou bitvu. (13.10.2009)

Pomalu propadám kouzlu japonských seriálů - tento patří opravdu mezi skvosty (alespoň pro mě). Děj je nápaditý a neokoukaný, hlavní postavy jsou propracované do detailů a jejich "proměny" jsou perfektní + je zde opět herečka Maki Horikita, kterou mám velmi ráda a většina mužského osazenstva jsou fešáci (Osamu Mukai, Džun Kaname). Na japonských seriálech se mi líbí, že netlačí na pilu a seriály jsou tak krásně uvolněné a dokonale vás naplní pocitem štěstí, který vám vydrží překvapivě dlouho (mně teda rozhodně)! 5* (01.10.2015)