Cukrárna

Když se poprvé ve Čtyřlístku objevila teta Bobina z Ameriky v příběhu Zaostřeno na šelmy, psal se rok 1976. Po té se objevovala až do roku 1990 a společně s otevřením hranic ztratila její postava základní smysl. Dál nebylo o čem psát a veškerá exotika vzala za své. Případné návraty by působily jen jako odér interview s Waldou Matuškou... A stejný problém má i základní dějová linka Cukrárny. Společně se solitérní postavou pozorovatelky Plecité se sice jakoby nalézáme v současnosti předchozí trilogie Jana Míky Náměstíčko - Náves - Příkopy, nikoli jakoby náhodou potkáváme také Šípkovou Růženku v očekávání Života na zámku, ale stále netušíme, kam směřuje tento nový tvar? Vizuál zůstal hluboko v minulosti, herečtí představitelé zamrzli také kdesi v normalizaci, ale co je neuvěřitelnější, i přes to všechno Janžurová a Remundová dokázaly tyto balvany v prvním díle překročit a ponechat všechny ty Vlachy a Medvecké daleko za sebou. Bohužel díl druhý přivedl na scénu namísto očekávané příjemné praxe z cukrářského prostředí jen faleš a množinu amatérských scén rozvrstvených mezi seladona Přeučila a učitelu Holubovou, která doslova a do písmene vypadla z Občanského průkazu. Stydět se musím i za výkon Konvalinkové, samozřejmě Dolanského, nezáživná byla bohužel i Pazderková. Malé světélko naděje zůstává jen u Jana Hrušínského. Takže naivně doufám, že se během pár dílů stane zázrak a bude to minimálně o řád lepší než-li primácké Cesty domů, ale to by se musel Klein rozpomenout na minimální zákonitosti práce s herci a mizanscénou. (12.11.2010)

Cukrový seriálový začátek na mě působil celkem slibně, ale pak to mělo bohužel sestupnou tendenci spojenou se ztrátou soudnosti, což vygradovalo posledním dílem s všeobjímajícím hepáčem - ta třináctka nebyla opravdu štastná. Veřejnoprávní pejsek a kočička zkrátka zase jednou vařili dort a dali do něj všechno co doma měli. No a pak toho kočkopsa dali divákům sežrat a..však víte jak to pak dopadlo. (04.02.2011)

Na koukaní při vaření dobrý. Přijde mi, že český seriál potřebuje "místo", aby mohl rozvinout děj a plitké osudy postav. Scenárista si najde "krabici" (cukrárna, pojišťovna, nemocnice, ranč, zámek, ordinace, redakce, přehrada, škola apod.) a do ní vsazuje figurky. Zřejmě je to jednodušší a rychlejší. Výsledek je pak většinou povrchní a zachraňují ho už jen staří, ale dobří herci. Bohužel, musí se vždy obsadit i mladší generace, která má velký sklon k přehrávání a vyvolává leda potřebu jim nafackovat. Jinak, ta druhá hvězdička je pro Václava Postráneckého, který to aspoň trošku oživil. (10.02.2011)

Tak jedna hvězda je za Ivu Janžurovou, proto že sehrála přesnou kopii mé milé babičky... Jinak... příšerné. Kladu si otázku, zda je to proto, že by se to divákům opravdu líbilo, nebo jen proto, že si neschopní tvůrci drží svůj flek, proto že vědí, že čím více budou ničit vkus diváka, tím méně práce budou mít. Nevím. Vím akorát, že bych napsala seriál alespoň o 80% lepší a klidně i zadarmo (za rozcvičky si nic neberu). Co se týče pana režiséra, mám ho upřímně ráda a vím, že takovéhe rychlokvašky se špatně točí a kde je špatný "recept" jak nazvali scénář ve filmu o seriálu, žádný kuchař nic nesvede. (08.02.2011)

Míkovy scénáře jsou opravdu vyčpělé a evokují předpotopní čas. Posun proti Šípkové Růžence je dozadu než dopředu. Pilotní díl nezaujal - pokud se jako klíčový problém řeší, že na rodinnou služební cestu do USA nemůže jet babička... Ve druhém díle mě uzemnila "realisticky" vykreslená scéna zhrzené milenky, která s pomocí dvou bodygardů vezme postel svého bývaleho milence s jeho novým objevem (zbytečná nahota, která není snad ani podbízivá). V konkurenci takovýchto novinek zůstane Ordinace v růžové zahradě dál trvalkou... (16.11.2010)