Veľmajster

Dost bylo Yip Mana! Jeho život nebyl natolik filmově atraktivní, aby si filmaři točili 5 filmů o tomto uměle populárním učiteli bojového umění. A tento film je pokusem být vážný, důstojný, umělecký v divadýlku čínských dějin tvořených uctívanými Mistry a klany. Co naplat, že bojové scény jsou jak kdyby Wachovští a Zhang Yimou společně chtěli vzdát hold kinematografii a martial arts, když celek je mixem omílaných čínských dějin a kung-fu frází namyšlených "velmistrů". Pokud by se více držel Kar Wai Wong bojových scén v té podobě jaká je v úvodu (kapky deště skrápějící Mistrův klobouk a zvířené šosy mokrých kabátců) a dal by příběh do nějakého stavu, kdy se divák může těšit na něco víc, co by nevypadalo jako umělecký výlev režiséra a kameramana zneužívající fenomén bojových umění, tak nebudu lámat nad nimi ztvrdlý koláč. Takto jsem sledoval artovou intervenci do žánru, kde by se mělo víc konat, než mlčet. Pokud se rádi vyžíváte v moudrech zen-buddhistických říkadel a Yip Man v podání Donnie Yena vám přišel příliš rváčský, usaďte se do meditačního posedu v místnosti zařízené podle feng šuej, zapalte tyčinky a spusťte The Grandmaster. (09.06.2013)

Tak tohle dílko mě tedy absolutně nebavilo a v závěru jsem dokonce usnul. Párkrát se to sice pomlátí, ale jinak není absolutně o co stát. Vyprávění je hrozně poetické, což mi do tohoto žánru absolutně nesedlo. Dále jsem měl problém s tím, že Ip Man vypadal, jako každý druhý šikmoočko ve filmu a měl jsem tedy velký problém jej rozlišovat. Mnohdy mi dělalo problém si povšimnout nějaké skryté souvislosti, z čehož mohu s jistotou usoudit, že mi spousta souvislostí unikla. Viděl jsem čtyři filmy s Ip Manem. Tenhle byl jednoznačně ten nejhorší. Příběh byl hrozně chaotický a zbytečně komplikovaný. Soubojů bylo málo a někdo to brutálně přehnal se zpomalováním, takže kde to šlo, tam se koukáme na padající kapky deště a další detaily, které jsou sice pěkné, ale přílišné opakování škodí. Více než hvězdičku z toho nevykouzlím. (24.12.2013)

Nečakajte dobrodružný eye-candy výpravný epos, akým bolo Woo-ove Krvavé pobrežie. Postavy tu rozprávajú šifrovane a o politických súvislostiach, ktorým normálny divák nemôže rozumieť. Snímka skáče po historických obdobiach, vymieňa postavy okolo ústrednej dvojice, a precítenie drámy kohokoľvek či pochopenie zmyslu jeho cesty je iba pre pozvaných (medzi ktorými nie som). Zlatý Tiger a drak, kde sme mali tri postavy, ciltivú drobnokresbu ich vzťahov, pomalé, poetické rozprávanie a to neodolateľné, exotické kúzlo ďalekého východu. Veľmajster je úplne o inom. Hudba ale ako vždy u Kar-waia výborná (v závere potešila variáciou Morriconeho motívu z Vtedy v Amerike) a bojové scény slušné. (05.07.2013)

"Nejakčnější" Kar-wai a přitom tak stále poetický a nenapodobitelně stejný jako jeho předešlá díla. Yi dai zong shi nechybí ani filosofie a vizualita, která se mění v rozkož; Tony Leung Chiu Wai je nesmírně charismatický a výborný herec, který se do role Pana Yipa skutečně vžil. Snímku nechybí ani emoce, což mne u takového druhu filmu zarazilo, nikoliv zklamalo. Zkrátka, snímku jsem se maličko obával, naštěstí absolutně v ničem nezklamal. Wong je umělec a pro mne nejlepším asijským režisérem, který si libuje ve vzpomalených záberech na déšť. (13.05.2013)

Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo. (01.07.2013)