Neklid

- Jako veverka bez oříšku a bez mámy - Jako jelen touží po říčce, Má duše touží po tobě, Bože - Nicrophorus americanus, americký hrobařík. Líbí se mi ten jeho knír. Je úžasný. - Proč myslíš? - Ucítí mršinu na kilometry daleko, ten pach smrti. Sameček a samička se u mršiny sejdou a seznámí se. Pak ji společně zahrabou. Spáří se a samička na tu mršinu snese vajíčka. Ale na rozdíl od ostatních brouků od těch vajíček pak neutečou. Vyhrabou si někde poblíž malou komůrku. A když se mláďata vylíhnou, rodiče jim předžvýkají kousky té mršiny a krmí je. Není to úžasné? Starají se o děti. ...po dlouhe dobe krasny romanticky film, citlive natoceny a vyborne zahrany, thx gus! .) (15.04.2012)

Nejedná se o doják, který by vás výrazněji připravil o zásoby papírových či čistých kapesníků, ale nejedná se ani o film, kterej by vám přidal na náladě. Osobně mi to přišlo místy až příliš divné, co do úchylek, zálib a životů jednotlivých postav, díky tomu mi pak film připadal až příliš strojený, teatrální a předevší blbě zahraný, místy s krkolomnými nenormálními dialogy, což je samozřejmě dáno oním dost zvláštním scénářem, jako takovým. Mám ráda komorní dramata, nemám ráda filmy o umírání, ale když se to všechno vezme s nadhledem (tim vtipnym, ne po Wasikowsku poetickofilozoficky přírodovědeckym) tak je to pro mě docela snesitelná záležitost, což se ale netýká tohodle snímku, u kterého sem měla chvílema co dělat, abych to pro tu místy nesnesitelnou přemoudřelost, tragičnost jednotlivých vadných postav a do toho všeho pro ten nadhled, kterej byl místy snad až moc zbaven reality, aby působil za každou cenu kouzelně a dojemně, nevypla. Vydržela jsem to do konce, ale byla bych se bez toho obešla. Výraznějším plusem filmu je hudební doprovod, jinak je vesměs všechno dost pomíjivé a hodně lehko zapomenutelné. 2,5 hvězdy a tuna nepochopení k tomu pro zdejší nadhodnocenost. (17.01.2012)

Totalni kycovina od mrtveho Japoncika s tragickymi vzpominkami na Nagasaki a neposlanym dopisem, pres sestru, ktera byla drive tak povrchni a jen diky Anabele prozrela az po obvinovani rodicu, teticky, lekare a nasledneho uznani, ze to neni jejich chyba...ach, jak dojemne...chybel uz jen mrtvy krecek (18.04.2012)

Láska, nevyliečiteľná choroba, straty a nálezy, téma nespočetných filmov, kde sa nedá veľa pokaziť, keď je dobrý príbeh a skvelí herci. Tentokrát tomu tak bolo. A ten mladý herec (Hopper) si zaslúži - ako hlavná postava - byť v zozname napísaný hneď za Miou. :). Hodnotím 4 +, až to raz budem púšťať mojim romantickým dievčencom, asi to ešte povýšim, :) lebo "Smrť je ľahká, to láska je ťažká" (11.09.2015)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)