Útes smrti

Konečně někoho napadlo využít záběrů National geografic, promíchat je s filmem a vysrat se na používání těch nafukovacích žraločích maket, co vyhráli loni při tombole na pouti. Výsledek je tak naturalistickej, že se budu ve vaně koupat už jenom s harpunou a to navíc za dohledu mé sbírky cínových vojáčků. Jediným vroubkem Sharkyho je, že žere lidi přesně podle holyvůdskýho schématu - toho sežeru prvního, protože má divnou ofinu a zatím měl jenom tři repliky; pak sežeru támletu blondýnu, jelikož její bratr je indián a navíc je ošklivější, než ta druhá blondýna; toho sežrat nemůžu, protože musí nejdřív dostat tu hezčí blondýnu z plavek... (06.10.2011)

Atak na čtyři hvězdy. Je to celou dobu napínavé, hudba až na několik perfektních smyček na piano abstinuje, a má to tu správnou atmosféru. Sem tam zabolí jednotvárnost záběrů, snímek ale moc prostoru k manévrování nedává, takže se podle mě tvůrci s tímto problémem poprali více než obstojně. I když mohlo mrazit o něco více, nemám proč si nějak razantněji stěžovat... (20.03.2011)

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)

Nadprůměrný "žraločí" film. Skvěle zde působí rozsáhlost a hloubka oceánu, klaustrofobické záchvaty na největším místě na světe. Žralok už nemá IQ 350 jako u jiných současných filmů, přesto je stále vyšší, než člověka, to je možná jediné mínus. Tento film skvěle zabaví, pokud chcete vidět vážnější tón podobných filmů, pokud hledáte spíše maso, krev a střeva, pak se koukněte na Piraňu 3D. 70% 17.11. 2010 (17.11.2010)

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)