Phantom: Requiem for the Phantom

Mám seriály od Mashima rád, to mi jistě nikdo neupře, ale tentokrát se do mého vkusu dvakrát netrefil. Sice jeho obvyklé umění práce s hudbou či jeho typická montáž vhodně užívající statické animace, cit pro kompozici záběru (nádherně působí např. v prvním díle ve scéně zabírané skrz mřížovou kovovou plošinu zespodu, v níž rozestavení postav a jejich se zbraněmi napřažené paže působí jak diagram z fyzikální úlohy) jsou přítomny a jim samotným lze máloco vytknout, horší je to ovšem s (a tady si dovolím s mandelbrotem nesouhlasit) s postavami, které jsou částečně vývarem děl minulých a částečně zajíkajícími se emo panáky. Uplakané ultrazabijáky se ztrátou paměti, vzpírající se loutky, jimiž vládne tajemná zločinecká organizace nelze konzumovat neustále. Tlačit se nesmí nejen na pilu, ale ani na emopilu. Neustálé pobreky v osudových přestřelkách - umírající je šťastný, zabíjející chudák - dosahují obludných rozměrů, přičemž ony konfrontace a důvody bojů jsou nejméně v polovině případů spíchlé horkou jehlou a jsou tu jen proto, aby se divák dojal vším tím neštěstím a tragickým údělem trpících, rozervaných nájemných vrahů. Postava Drei je nahozená už naprosto uměle a bez nějaké kontinuity (neodstávalo se dílů?). Hlavní záporák se z opatrnického, zákulisního technokrata jen s mírnými megalomanskými sklony promění v tak teatrální figurku, že i Friday Monday je bičován závistí. Ani fabule nepatří ke skvostům žánru, sestává z různých zákulisnějších bojů (v podsvětí jsou všechny boje zákulisní, některé jsou ale zákulisnější), které však v podání plochých postav nemají žádnou váhu a její části jsou mnohdy někde ukradeny (např. z Leona). Propracovanější charakter mají jen Ein, Zwei, Clau - ti však s výjimkou Clau jsou, i přes zabijácký potenciál, pouhými nástroji v rukou svých vládců nebo tupými přihlížejícími (s výjimkou závěru, kdy jimi vládne nepřejícný osud a zřetelná ruka scénáristova). Emoemomashimo, silné **. Edit: Nyní již vím, že se jedná o remake Phantom - the Animation. Musím uznat, že v hlouposti si se svým epigonem mnoho nezadá. Mashimo vzal zápletku víceméně beze změny, jen do ní kvůli nafouknutí objemu nastrkal děsivou spoustu věcí navíc. Nepřekvapivě právě u mnohých z těch navíc se mi zdálo, že se do Phantoma vůbec nehodí. Nakonec tedy spíše slabé **. (06.10.2009)

Opravdu srdceryvný, leč pesimisticky laděný příběh, se správně temnou atmosférou a notnou dávkou tragédie. Nějaký ten zvrat je tu snad v každém díle, ale to, co se stane v desátém díle vás zarazí do židle, vyrazí vám dech a na vteřinku zastaví srdce. Celý příběh by se dal rozdělit na tři části - první část (do desátého dílu) se mi osobně líbila asi nejvíce (vyvíjení vztahů, atd.), neméně dobrá je druhá část, o něco temnější než ta první. Třetí část (od 20. dílu) je asi nejslabší, dodává jakýsi dojem nepřístojnosti, přesto si seriál po celou dobu udržuje velmi vysokou úroveň. V tomhle anime neexistuje ryze kladná postava, všichni jsou záporáci. Hlavními a zároveň nejlepšími postavami, jsou dvě první čísla Ein a Zwei, platí, že originál je nejkvalitnější a se zvyšující se číselnou hodnotou se kvalita snižuje. Nicméně Ein by nemohla být bez své dvojky, kdyby existovali samostatně, seriál by byl daleko méně zajímavý, právě, protože se svou odlišností navzájem doplňují a spolu tvoří perfektní celek. Ein je loutka v pravém slova smyslu, nemá emoce, necítí zášť, strach, nemá vůli samostatně existovat a jejím jediným cílem je sloužit. Zwei loutkou být nechce, nemá rád vraždění a věří, že dokáže dosáhnout svobody, chce znát svou minulost a chce se vymanit z područí oné zločinecké organizace. Sledovat vývoj jejich vztahu je to nejlepší na tomto anime (nutno však dodat, že jsem doufal v trochu jinou "povahu" jejich vztahu). Ovšem ani vedlejší postavy nestrádají, hlavní záporák - Scythe Master je magor v pravém slova smyslu, Claudia je ta paní, kterou byste rádi měli za sousedku, abyste ji mohli šmírovat přes balkón, a ostatně všechny postavy mají něco do sebe, mají svůj vlastní příběh a žádná z nich nenudí. Zřejmě se můj názor podstatně liší od ostatních zdejších názorů, nicméně já jsem byl se seriálem velice spokojen, hold se asi autoři strefili do mého vkusu.//90%. Anime, které není pro každého. Buď se vám to bude moc líbit, nebo vůbec. // (10.05.2013)

Mašimo tak, jak ho máme rádi - temný assassinský příběh, precizní režie, výrazné použití hudby a žádné zbytečné rozptylování humorem nebo fanservisem. Nejpříjemnějším překvapením ale bylo, že příběh seriálu není úplně přímočarý nebo předvídatelný a vlastně celkem dobrý. Jistě svět zločineckých superorganizací a superzabijáků je přitažený za vlasy, ale v jeho rámci se postavy chovají podle pochopitelných motivací - manipulátoři jednají tak, aby rozšířili svůj vliv nebo z touhy po odvetě, Ein a Zwei se zase snaží najít nějaké východisko ze své situace a nenechat se tím mocenským bojem úplně semlít. Poslední dějství ale naneštěstí neguje mnohá z pozitiv - umístění děje je naprostá demence, touha Drei po pomstě byla chabě motivovaná, celé finální zúčtování působí trochu vynuceně. Noir pořád zůstává po všech stránkách nedostižnou jedničkou. (28.09.2009)

Až do posledního dějství (po výbuchu) se mi seriál poměrně dost líbil, ne že by měl nějak fantastický děj, ale celkem se mu dařilo mě překvapovat, ať už zvraty nebo nějakým dialogem, ale závěrečných několik dílů byl totální výplach, aneb Cal ušla, ale s Drei se asi zbláznili. A ta škola... Ach jo. A navíc tam chybí výrazná hudba jako u trilogie Girls with guns. Zkrátka první dvě třetiny čtyři hvězdičky, poslední s bídou dvě. (18.02.2011)

What kind of freedom requires you to kill people in order to earn it? Zatím hodnoceno pouze po prvním dílu. Příběh vypadá zajímavě, snad nebude dál příliš přímočarý a postavy nevýrazné, jelikož audiovizuální stránka je parádní. Nestává se často, aby během 25min. se objevily dvě suprové scény (útěk z bytu, plošina s vrtulníkem). Teď jen doufám, že kvalita vydrží, hlavně co se příběhu týče. (09.03.2011)