Burlesque

Předvídatelný scénář, hmm, ani moc nevadil; tři hvězdičky. Taneční čísla, super; plus hvězdička navíc. V konečném součtu pěkné čtyři hvězdy. Christinu moc nemusím,abych pravdu řekla, ale tady se mi vcelku líbila, a to především její tanečně-zpívající vystoupení. Jiný její herecký projev byl takový nemastný-neslaný, neurazí, ale ani nenadchne. Stanley byl ovšem neodolatelný. Každý film, ve kterém hraje, pěkně oživí, a jeho postavy se stávají těmi oblíbenějšími z celého filmu. Jen ještě škoda, že se Cher moc nehýbal obličej, občas jsem si musela procvičit své obličejové svaly, abych zjistila, že při pohledu na ni neztuhly. (04.08.2011)

Christina patřila v době natáčení k jedné z princezen světového popu a nutno dodat, že oprávněně. Bohužel její hudební styl mě ani v nejmenším neoslovuje a její choreografie jen z malé části - vlastně z té, která snaživě napodobuje taneční výstupy z legendárních muzikálových filmů Boba Fosseho resp. z novějších úspěšných muzikálů typu Chicago. Co ve Varieté skutečně funguje, je dekadentní atmosféra spoře oděných ženských těl, flitrů, korzetů a šminek. Za tu konec konců snímek obdrží jednu hvězdičku. Ostatní je totiž špatně. Od muzikálů se obvykle nečeká zásadní příběh se složitě strukturovanou zápletkou, ale co předvedl Steve Antin v pozici scénáristy, je na pár facek, protože to uráží inteligenci průměrného diváka. Zároveň se nemůže za úspěšný považovat muzikál, ze kterého si neodnesete ani jedinou chytlavou melodii nebo text. Z Aguillery se herečka nikdy nestane a Cher sice už má po herecké stránce něco za sebou, ale jestli je pro ni něco typické, pak je to taková ta buldočí zarputilost, s jakou se pokouší v téhle branži za každou cenu udržet. Obě dvě dámy by se měly mnohem spíš držet pěveckého řemesla. Zbytek herecké party je zcela zapomenutelný, nevýrazný a celkově jde o film, který ve svém žánru okupuje dost nízkou příčku. Celkový dojem: 25 %. (04.06.2014)

Proč jsem si to pustil: Cher, Christina, Kristen. Předesílám, že muzikály nemusím. Nadchlo mě leda tak Moulin Rouge – jeho hloubce se sice Burlesque nemůže rovnat, ale povedlo se skloubit hudbu s dějem bez pasáží, kde hudba „vypráví“ děj (které mě nudí). Cher za fúrou plastik skrývá nesporné charisma a vzbuzuje u mě respekt. Ne všechna hudba je můj šálek čaje, ale Christina prostě umí, to je bez debat. Sice jako herečka na mě působí jak z laciného porna, ale to je vedlejší. Celkově mě muzikál dokázal upoutat, nemluvě o tom, že ve mně probudil chuť spatřit něco takového na vlastní oči (a slyšet na vlastní uši), což je ode mě pořádná pochvala. Je to svým způsobem takový pohádkový příběh – v jednoduchosti je krása. # příběh 7 | hudba 7 | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (28.11.2011)

Sto padesátá sedmá adaptace příběhu, kterak chudinká dívka ke štěstí přišla. S písničkami (nebo jen jednou?) z Moulin Rouge a milionkrát ohranou story, že když mě nechtěj jako hvězdu, budu tam aspoň uklízet záchody, a vono to jednou vyjde... Prvních dvacet třicet minut se nezbavíte pocitu, že PŘESNĚ tohle už jste někde viděli anebo ještě výstižněji a dokonce nedávno takhle. Tyhle věci už tu byly, nefungujou a do budoucna už nikdy fungovat nebudou. Pak je tu ale muzikál. Cher, co vypadá v pětašedesáti líp než před třiceti lety, a pokud se za ní chlapi pořád otáčí, nemusí to být nutně úchylové. Stanley Tucci, umělecký šéf, v další superiorní roli (vzpomeňme na Ďábel nosí Pradu. Hezounek "Chirurg" Eric Dane a jeho pitomá snoubenka kdesi na druhé straně Států. Zlá holka Kristen Bell, která urazí všechno a všechny, ale má "zlatou" povahu a nakonec uzná, "jak hluboce se mýlila". A samozřejmě Christina, kterou jsem nikdy hudebně nemusel, ale která si mě asi tentokrát získala. Taky pár nesmyslů "na efekt", třeba že C. A. v improvizovaném výstupu zpívá začátek písničky do mikrofonu, který je ale jen rekvizitou v představení plném playbacků, a zbylou část odzpívá vepředu, ale obojí je skvěle slyšet. Ejhle, i po stopadesáté sedmé to funguje. (08.02.2011)

Prostinká a zcela typizovaná historka (která je ještě ke všemu nepřiznanou kopírkou Divokých koček) nemůže nabídnout nic než odvážná taneční čísla, kterými si k udržení divákovy pozornosti vypomáhá víc než často. Mínusem je nesympatická Aquilera, plusem Cher, i když mnohem lépe zní než vypadá. Jednohubka, která neurazí, byť ji před prohrou zachraňuje především slušně fungující atmoséfra klubu. (20.01.2017)