Tri dni k slobode

Paula Haggise i Russella Crowa mám velmi ráda, dokonce natolik, že se divím, jak dlouho mi trvalo do kina na The Next Three Days zajít. (A možná bych se neodhodlala ani dnes, kdybych nevěděla, že od zítřka už Haggisovo filmové dílo v programu kina nenajdu.) To jen na okraj k téhle řemeslně výborně zvládnuté variaci na útěk z vězení, kterou od řady sobě podobných odlišuje především lidskost a průměrnost hlavní postavy. Žádné dokonalé a precizně vycházející plány zkrátka nečekejte; hrdina v touze vyšplhat se v několika dnech z "chlapa odvedle" ke "kriminálnímu esu" páchá ty samé chyby, které by na jeho místě konala asi většina akademiků znajících slovo zločin jen z novinových článků a vědeckých časopisů. A právě v těchto minimomentech, kdy v Johnovi obě postavy soupeří (naložení postřeleného do auta, třesoucí se ruka v závěru), pro mě jinak velmi tradiční film získává onu zajímavou čtvrtou dimenzi, kvůli které si zmínku mezi poctivými, výbornými dramaty / thrillery zaslouží. Nové Crash to sice není, ale i přes dlouhou stopáž se to překlene velmi rychle. Nedůležitá poznámka na závěr: Asi jsem paranoidní, ale svými nočními jízdami po Pittsburghu mi hlavní hrdina připomněl Taxikáře a později ve scéně během sledovačky jednoho zločince před domem zas Mela Gibsona v Odplatě. (02.02.2011)

Docela váhám, zda hodnotit 4* nebo 3*, protože v podstatě celý snímek mě bavil jak po stránce příběhu, tak jeho zpracováním a hereckým projevem Russella Crowe, avšak ke konci mi už film začal připadat až moc přitažený za vlasy, byť napětí se stupňovalo a mělo řadu dobrých momentů. S přivřenýma očima 4*. (22.07.2014)

Při sledování tohoto filmu jsem prošel několika změnami duševního rozpoložení asi jako žena v šestinedělí. Nejdříve jsem se ptal sám sebe, jak dlouho se ještě budu nudit. Naštěstí ale Croweho manželku zavřeli, aniž bychom se zaobírali nějakým monstrprocesem, takže film se přehoupl do své svižnější poloviny. Lehce natěšenou náladu střídal pocit nepochopení, kdy jsem se musel zaobírat Croweho zdary a nezdary při shánění falešných dokladů a vůbec jeho cestě k vysvobození manželky. Připadalo mi to, jakoby film nevěděl v jaké rovině se chce pohybovat. Jestli nás zadusí hutnou atmosférou psychologického dramatu opuštěného táty se zamlklým chlapcem na krku nebo strhujícím thrillerem o jednom boji proti nespravedlivé soudní mašinérii. Ovšem přesto všechno jsem se nějak prokousal k závěru, kdy mi poprvé Elizabeth Banks způsobila ztopoření chloupků na těle, svou sebevražednou tendencí v momentě kladení filozofické otázky, zda má svoboda cenu bez svého syna. Malá přestávka, dotek malíčků manželů a jede se dál. Nakonec se tedy film takříkajíc povedl. Přes několik nešvarů mu dokážu odpustit a klidně jej doporučím někomu dalšímu. Líbit se bude zvlášť těm, kteří mají Uprchlíka ve své topce... (16.05.2011)

Už jsem viděl spoustu filmů, v nichž byl někdo neoprávněně leč pravomocně odsouzen, v nichž někdo utíkal z vězení a v nichž se někdo nebál drogových dealerů. Přesto mne zaujal příběh matematika, který v zákonem dané rovnici musí přemístit osobu M z bodu V do tajemného místa X, aniž by strážci pořádku stihli dát rovnici nový rozměr nějakou vtipnou sinusoidou v osvědčených pravidlech. Musím ocenit zejména to, že napětí si pohodlně udržuje svou vysokou hladinu a bez kávové sedliny není nijak zvlášť jednoduché odhadovat následující děj. Fajn zábava. (20.08.2011)

Skvělá akční jízda na inzulinu. Haggis točí autorské filmy - píše k nim scénář a ještě je produkuje. Je vidět, že to má pod palcem a studia ho nenutí ke kompromisům. Tři dny jsou však remakem a to nečekaně vtipným - hlavně ironické rozhovory manželů, které později odlehčují napjatou situaci při návštěvách ve vězení./// Musím konstatovat, že Crowe už se nám definitivně zakulatil, zpáprdovatěl, ale kupodivu mu role skvěle sedí. Naprosto mu věříte jeho oddanost rodině./// Film trochu připomene Na hraně temnoty a Gibsonovo odhodlání získat spravedlnost a co se týče změnu charakteru podobají Tři dny se lehce Ctihodnému občanovi Butlerovi, který se před ničím nezastavil. Taťka John je však spořádaný učitel a dělá mu problém ze zbraně skutečně vystřelit. A spíše než na Dextera si hraje na nevinného otce, co pravidelně chodí se synem na hřiště, ale..:)/// Haggis tentokrát nenabízí vážná témata, drží se spíše hesla „zoufalá situace si žádá zoufalé řešení“. A tak se z filmu stává Prison break. John si na zeď nalepí mapu města, fotky… No však to znáte. U jeho plánování se ale pobavíte, např. když sleduje videa na netu, jak vyrobit zlodějský klíč, kupuje si drogy, jen aby zjistil, kdo mu udělá falešné pasy a hledá s obyčejným digitálem skulinu, jak proniknout do věznice./// Zhruba po hodině se stává film drsným akčňákem, díky čemuž zapomenete na poněkud vlažnou první část. Honička v nemocničních výtazích je výbornou demonstrací skvělé kamery a svižného střihu. Haggins nás nenechá vydechnout ani na chvíli - až si totiž budete myslet, že je klid, způsobí vám menší infarkt myokardu. A když to vypadá, že film už končí, přichází další drama na letišti. Crowe podává nadstandardní výkon, takže bez újmy přetrpíte nasládlé scény. A místy se do toho možná tak ponoříte, takže až někdy na ulici uvidíte Prius, popřemýšlíte, čí asi tak je:). Škoda, že Neeson nedostal víc prostoru. Potěšila mě A. Hindsová (bachařka z Prison breaku, uklízečka z Weeds), která dokázala, že umí i vážné role./// Tři dny zbývají ke svobodě Lary. Není to však film, kde by čas nemilosrdně odpočítávaly hodiny. Na ně se možná v první části podíváte vy, protože Haggis předkládá poměrně rozvláčný scénář a pomalé tempo, nahrává tomu i jemná Elfmanova hudba. Potom si režisér však uvědomí, co chce, a přepne do akčního módu a vy se připoutejte, ať při té jízdě nevyletíte ven! (20.01.2011)