Tri dni k slobode

Výborné řemeslo s poctivou oldschool režií a sympatickým hlavním hrdinou. Víc než o samotný útěk z vězení tu jde o samotné plánování a to je natočené opravdu napínavým způsobem. Hlavní hrdina totiž není žádnej Michale Scofield a víc se mu toho pokazí než povede. I díky tomu, a výbornému Russellu Croweovi, se divák s jeho postavou dokáže stotožnit a fandit jí. Když pak přijde na řadu samostatný útěk, tak je to nervák od začátku do konce a stejně jako celý film šlape dokonale. Jenom škoda, že na konci Haggis trochu vyměkne a naservíruje nám trochu zbytečnou vysvětlovačku, kvůli které se nemůžeme nad celým filmem tak zamyslet, jak jsme mohli a jde "jen" o poctivou žánrovku. 80% (01.03.2011)

Paul Haggis přesně ví, kde chce diváka mít. Nevím proč, ale o jednoduchém, ale zatraceně poctivém dramatu, jsem si dopředu nic nezjišťoval. O to víc jsem byl pak mile překvapený. Russell Crowe se tu navýsost dobře pere s postavou odhodlaného taťuldy, který své chybějící hrdinské schopnosti (příjemně funkční změna) dorovnává právě onou vůlí a tahem na bránu. Coby středoškolský učitel se po svém vyrovnává s tím, že malého synka bude vychovávat sám, bez za vraždu odsouzené manželky. Remake francouzského snímku Nevinná z roku 2008 se nemá za co stydět. Ba naopak. Haggis, ač už tu jakkoliv kalkuluje, dávkuje neuvěřitelně silné scény (nehoda s paklíčem, pohrávání si s vinou manželky, loučení s otcem – mimochodem vynikající Brian Dennehy), Crowe doslova nutí diváka, aby se ztotožňoval s tím, co dělá, ač je to v rozporu se všemi pravidly. Hra je to nesmírně vzrušující, a někdy od dob Valkýry jsem neviděl v jednotlivých scénách tolik napětí (naštěstí i po samotném útěku – protože utéct je jedna věc, druhá je nenechat se okamžitě chytit, že?)!! K dobru věci je také to, že se Haggis vyhýbá nějakým melodramatickým scénám přímo z cel vězení a vyměřený čas věnuje pouze manželovi-zachránci. Jasně, polopatičnost a typický zaoceánský kýč jsou tu zejména v závěru mnohdy až nepříjemně cítit, ale víc jsem cítil ono odhodlání hlavního hrdiny. A to mi stačilo bohatě!! A světe, div se, Haggis předčil nápaditostí, hravostí i napětím svůj francouzský předobraz!! 4* a kousek.. velká spokojenost!! (08.06.2011)

Paula Haggise i Russella Crowa mám velmi ráda, dokonce natolik, že se divím, jak dlouho mi trvalo do kina na The Next Three Days zajít. (A možná bych se neodhodlala ani dnes, kdybych nevěděla, že od zítřka už Haggisovo filmové dílo v programu kina nenajdu.) To jen na okraj k téhle řemeslně výborně zvládnuté variaci na útěk z vězení, kterou od řady sobě podobných odlišuje především lidskost a průměrnost hlavní postavy. Žádné dokonalé a precizně vycházející plány zkrátka nečekejte; hrdina v touze vyšplhat se v několika dnech z "chlapa odvedle" ke "kriminálnímu esu" páchá ty samé chyby, které by na jeho místě konala asi většina akademiků znajících slovo zločin jen z novinových článků a vědeckých časopisů. A právě v těchto minimomentech, kdy v Johnovi obě postavy soupeří (naložení postřeleného do auta, třesoucí se ruka v závěru), pro mě jinak velmi tradiční film získává onu zajímavou čtvrtou dimenzi, kvůli které si zmínku mezi poctivými, výbornými dramaty / thrillery zaslouží. Nové Crash to sice není, ale i přes dlouhou stopáž se to překlene velmi rychle. Nedůležitá poznámka na závěr: Asi jsem paranoidní, ale svými nočními jízdami po Pittsburghu mi hlavní hrdina připomněl Taxikáře a později ve scéně během sledovačky jednoho zločince před domem zas Mela Gibsona v Odplatě. (02.02.2011)

Sterilní jak noha od stolu. Tento film lákal na útěkové akční drama, kde bude akce, napětí a spousta proježděného benzínu. Ve skutečnosti to byla hodinu a půl dlouhá nuda, která sázela na fakt, že diváka bude bavit nudný příběh o zatčené manželce a hnusně pomalý manžel a jeho plán na útěk. Následovala půlhodinka útěku, která mě už nedokázala zlomit, protože jsem byl jednoduše znuděný. Špatně sestavený film, který mohl trvat pouze 60 minut a přesto by obsahoval vše důležité. 45% (07.03.2011)

Mám Russella hrozně rád. Tváří se na filmovém plátně jako neskutečně férovej chlap. Doufám, že je takový i ve skutečnosti, protože taky právě kvůli tomu mám filmy s ním tak moc rád. I Tři dny ke svobodě je supr film. A to především díky němu. Vždyť on se naprosto nádherně na plátně mění, jako když chameleon mění barvy. Jednou je to zatrpklý tatík a napodruhý je z něj cítit neuvěřitelná odplata. Takhle se měnit na plátně dokáže snad jenom on. Radost na to koukat. Do toho perfektní hudba, solidní scénář, který sice novotou nečerpá, ale pořád nezklame a parádní akční scéna, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Co víc od takového filmu chtít? (26.04.2011)